1 Jákob uslyšel, jak o něm mluví Lábanovi synové: „Jákob našemu otci všechno vzal. Této slávy dosáhl jen tím, co bylo našeho otce.” 2 Viděl také, že se na něj už Lában nedívá jako dřív. 3 Jehova mu řekl: „Navrať se do země svých otců, ke svým příbuzným a já budu s tebou.”
4 Proto si Jákob nechal zavolat Ráchel a Leu na pole ke svému stádu 5 a řekl jim: „Vidím, že se na mě váš otec už nedívá jako dřív, ale Bůh mého otce byl se mnou. 6 A vy samy víte, že jsem vašemu otci sloužil se vší silou. 7 Ale váš otec mě podvedl a desetkrát změnil mou mzdu. Bůh mu však nedovolil mi ublížit.”
8 „Když řekl: ‚Tvou mzdou budou strakaté,’ potom stádo rodilo strakaté. Když řekl: ‚Tvou mzdou budou pruhované,’ potom celé stádo rodilo pruhované. 9 Tak Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně.”
10 „Jednou v době páření jsem zvedl oči a ve snu jsem viděl: hle, samci, kteří obskakovali stádo, byli pruhovaní, strakatí a skvrnití. 11 Potom ke mně ve snu promluvil Boží anděl a řekl: ‚Jákobe!’ A já odpověděl: ‚Tady jsem.’ 12 Řekl mi: ‚Zvedni oči a podívej se. Všichni samci, kteří obskakují stádo, jsou pruhovaní, strakatí a skvrnití. 13 Já jsem Bůh Bét-elu, kde jsi pomazal sloup a zavázal ses mi přísahou. Nyní vstaň a odejdi z této země a vrať se do své rodné země.’”
14 Ráchel a Lea mu odpověděly: „Máme snad ještě podíl a dědictví v domě našeho otce? 15 Nebere nás stejně, jako bychom byly cizinky? Vždyť nás prodal a to, co utržil, už utratil. 16 Všechno jmění, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Proto nyní učiň tak, jak ti Bůh řekl.”
17 Jákob tedy vstal, posadil své syny a své ženy na velbloudy 18 a všechen dobytek se vším majetkem, který nashromáždil, všechen nabytý dobytek, který nashromáždil v Paddan-aramu, hnal směrem do kenaanské země ke svému otci Izákovi. 19 Zatímco šel Lában stříhat ovce, ukradla Ráchel svému otci domácí bůžky. 20 Jákob Lábana obelstil, když mu neřekl, že utíká.
21 Utekl se vším co měl. Vstal a překročil řeku a vydal se rovnou k pohoří Gileád. 22 Když se Lában třetího dne dozvěděl, že Jákob utekl, 23 vzal s sebou své bratry a sedm dní ho pronásledoval, až ho dohonil v pohoří Gileád. 24 (Bůh v noci ve snu přišel k Amamejci Lábanovi a řekl mu: „Dej si pozor, abys nemluvil s Jákobem jinak než přátelsky.”) 25 Lában tedy Jákoba dohonil. Jákob tam v pohoří postavil svůj stan. Utábořil se tam i Lában se svými muži.
26 Lában řekl Jákobovi: „Co jsi to udělal, že jsi mě oklamal a odvedl mé dcery jako zajaté mečem? 27 Proč jsi tajně utekl a oklamals mě tím, že jsi mi nic neřekl. Vyprovodil bych tě s veselím, zpěvem, bubínky a lyrou. 28 Ani jsi mi nedovolil, abych políbil své syny a dcery. To bylo hloupé jednání. 29 Mohl bych ti udělat zle, ale Bůh tvého otce ke mně minulou noc mluvil a řekl: ‚Dej si pozor, abys s Jákobem nemluvil jinak než přátelsky.’ 30 Ale když už jsi odešel, protože jsi zatoužil po domu svého otce, proč jsi mi ukradl mé bohy?”
31 Jákob Lábanovi odpověděl: „Bylo to proto, že jsem se bál. Říkal jsem si: ‚Abys mi nevzal své dcery násilím.’ 32 Ten, u koho najdeš své bohy, zemře. Před našimi bratry ukaž, co z mých věcí patří tobě a vezmi si to.” Nevěděl však, že je ukradla Ráchel. 33 Lában tedy vešel do Jákobova stanu a do stanu Ley, do stanu obou služek, ale nic nenašel. Když vyšel z Leina stanu, šel ještě do stanu Ráchel. 34 Ráchel vzala domácí bůžky, vložila si je do sedla na velbloudu a sedla si na něj. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel. 35 Svému otci řekla: „Ať se můj pán nehněvá, že před tebou nevstávám, neboť mám právě ženské dny.”
36 Jákob se kvůli tomu rozlítil a Lábanovi vyčítal. „Jaké je mé přestoupení a můj hřích, že mě tak horlivě pronásleduješ?” řekl. 37 „Co jsi našel ze svého domu, když jsi prohledal všechny mé věci? Polož to tady před mé a své příbuzné, oni nás tu rozsoudí. 38 Dvacet let jsem byl s tebou. Nepotratila ani jedna z tvých ovcí či koz. Žádného berana z tvého stáda jsem ti nesnědl. 39 Pokud něco roztrhala divá zvěř, nepřišel jsem s tím za tebou, ale ztrátu jsem nesl sám. Zatímco ty jsi ode mně vyžadoval vše, oč jsi přišel, ať už to bylo ve dne či v noci.”
40 „Bývaly dny, kdy mě sužovalo horko a v noci mráz, že jsem nemohl zamhouřit oči. 41 Byl jsem dvacet let ve tvém domě, 14 let jsem ti sloužil za tvé dvě dcery a 6 let za tvá stáda a ty jsi desetkrát změnil mou mzdu. 42 Kdyby Bůh mého otce Abrahama a bázeň Izákova nebyl se mnou, určitě bys mě teď propustil domů s prázdnou. Ale Bůh viděl mé trápení a práci mých rukou, proto tě minulou noc napomenul.”
43 Lában Jákobovi odpověděl: „Tyto dcery jsou mými dcerami a tito synové jsou mými syny. Tento dobytek je mým dobytkem a všechno to, co vidíš, je mé. Co dnes můžu pro tyto mé dcery a mé syny, které porodily, udělat? 44 Proto pojď a uzavřeme spolu smlouvu, aby byla svědectvím mezi mnou a tebou.”
45 Jákob tedy vzal kámen, vztyčil jej jako sloup 46 a řekl svým bratrům: „Nasbírejte kamení.” Oni tedy nabrali kamení a nakupili je na hromadu. Na té hromadě se potom najedli. 47 Lában ji nazval Jegar Sahadutha a Jákob ji nazval Gal-éd. 48 Lában totiž řekl: „Tato hromada bude ode dneška svědectvím mezi mnou a tebou.” Proto ji nazval Gal-éd 49 a Mispa, protože Lában řekl: „Nechť Jehova sleduje mě a tebe, když se rozejdeme. 50 Pokud budeš mé dcery trápit nebo si vezmeš ještě jiné ženy kromě nich, i když s námi není nikdo jiný, Bůh je svědkem mezi námi dvěma.”
51 Lában ještě Jákobovi řekl: „Podívej na tuto hromadu a na tento sloup, který jsem postavil mezi námi dvěma. 52 Tato hromada a tento sloup jsou svědkem, že já nepřekročím tuto hromadu, abych ublížil tobě, a ty nepřekročíš tuto hromadu a tento sloup, abys ublížil mně. 53 Ať Bůh Abrahama a Bůh Náchora a Bůh jejich otce soudí mezi námi. Jákob přísahal při bázni jeho otce Izáka. 54 Jákob tam na hoře obětoval oběť a pozval své bratry, aby pojedli chléb. Na té hoře pak pojedli a zůstali přes noc.
Poznámky:
v. 20
- obelstil — dosl. ukradl srdce – souvislost s tím, jak Ráchel ukradla Lábanovi bůžky
- použito též ve verši 26
v. 47
- Jegar Sahadutha — aram. hromada svědectví
- Gal-éd je totéž v hebrejštině