1 Jákob žil v zemi, v níž jeho otec pobýval jako cizinec, v zemi Kenaan. 2 Toto je rodopis Jákoba. Když bylo Josefovi 17 let, teprve mladík, pásl stáda se svými bratry, se syny Bilhy a Zilpy, žen jeho otce. Josef na ně svému otci donášel. 3 Izrael miloval Josefa víc než ostatní děti, protože byl synem jeho stáří. Vyrobil mu barevnou tuniku. 4 Když jeho bratři viděli, že ho jejich otec miluje víc, než všechny jeho bratry, začali ho nenávidět a pokojného slova s ním nepromluvili.
5 Josef měl sen a pověděl o něm svým bratrům. A o to víc jej začali nenávidět. 6 Řekl jim totiž: „Poslechněte si, jaký jsem měl sen. 7 Vázali jsme na poli snopy a najednou se můj snop vztyčil. Vtom jej vaše snopy obstoupili a klaněli se mému snopu.” 8 Jeho bratři mu odpověděli: „Ty máš být našim králem? Nebo nám máš vládnout?” A jejich nenávist ještě vzrostla kvůli jeho snům a pro jeho slova.
9 Měl potom ještě jiný sen a řekl o něm svým bratrům: „Měl jsem ještě další sen. Viděl jsem, jak se mi klaní slunce, měsíc a jedenáct hvězd.” 10 Vypravoval ten sen svému otci i svým bratrům. Jeho otec jej za to napomenul: „Co má ten tvůj sen znamenat? Mám se ti snad já, tvá matka a tví bratři klanět až k zemi?” 11 Jeho bratři mu záviděli. Ale jeho otec ta slova uchovával.
12 Jeho bratři odešli do Šekemu pást stáda svého otce.13 Mezitím řekl Izrael Josefovi: „Nepasou tví bratři stáda v Šekemu? Pojď, pošlu tě za nimi.” „Tady jsem,” odpověděl. 14 Jákob mu řekl: „Jdi a podívej se, zda se mají dobře tví bratři i stáda a přines mi o tom zprávu.” Vyslal jej tedy z hebronského údolí, až přišel do Šekemu. 15 Našel ho nějaký muž toulat se v poli a zeptal se ho: „Co hledáš?” 16 „Hledám své bratry, prosím tě, pověz mi kde pasou?” odpověděl. 17 Ten muž mu řekl: „Odešli odtud, neboť jsem je slyšel říkat: ‚Pojďme do Dótanu.’” Josef tedy šel za svými bratry a našel je v Dótanu.
18 Když jej z dálky uviděli, ještě než k nim dorazil, spikli se proti němu, že ho zabijí. 19 Řekli jeden druhému: „Hele, mistr snů přichází! 20 Pojďme ho teď zabít a hodíme jej do jedné z těch jam. Řekneme, že ho sežrala divá zvěř. Uvidíme, co se potom stane s jeho sny!”
21 Uslyšel to Rúben a zachránil ho z jejich ruky. Řekl: „Nezabíjejme ho.” 22 Ještě dodal: „Neprolévejte krev. Hoďte ho do této jámy v pustině a nevztahujte na něj ruku.” To řekl, aby jej vytrhl z jejich rukou a předal jej potom jeho otci.
23 Když přišel Josef ke svým bratrům, svlékli jej z jeho tuniky, té barevné, kterou měl na sobě. 24 Vzali ho a hodili do jámy. Ta jáma byla zrovna prázdná, bez vody. 25 Posadili se a pojedli chléb. Když zvedli oči, uviděli přicházet karavanu Izmaelitů od Gileádu. Jejich velbloudi nesli náklad koření, balzámu a myrhy. Měli namířeno do Egypta. 26 Juda řekl svým bratrům: „Co z toho budeme mít, když zabijeme svého bratra a jeho krev skryjeme? 27 Raději ho prodejme Izmaelitům a nevztahujme na něj ruku. Přece jenom je to náš bratr, naše tělo. Jeho bratři ho poslechli.” 28 Když potom kolem nich projížděli midiánští kupci, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za 20 stříbrných. Ti odvedli Josefa do Egypta.
29 Když se Rúben vrátil k jámě a nenašel tam Josefa, roztrhl své roucho. 30 Vrátil se ke svým bratrům a řekl: „Když tu chlapec není, kam mám jít?” 31 Vzali tedy Josefovu tuniku, zabili kozla a namočili ji do krve. 32 Tu barevnou tuniku potom poslali svému otci se vzkazem: „Tohle jsme našli. Podívej se pečlivě, jestli ta tunika patří tvému synovi nebo ne.” 33 On ji poznal a řekl: „To je tunika mého syna. Sežrala ho divá zvěř. Josef byl určitě roztrhán.”
34 Jákob roztrhl své roucho, dal na sebe pytlovinu a truchlil mnoho dní za svého syna. 35 Všichni jeho synové a dcery se ho snažili utěšit, ale on se nedal. Řekl: „Ve svém zármutku sestoupím do podsvětí za svým synem.” Takto jej jeho otec oplakával. 36 Midiánci jej prodali do Egypta Potífarovi, faraonovu úředníkovi a veliteli tělesné stráže.