1 Josef padl na tvář svého otce a plakal na něm a políbil ho. 2 Přikázal svým otrokům lékařům, aby jeho otce nabalzamovali. Lékaři tedy nabalzamovali Izraele. 3 Trvalo to 40 dní, neboť tak dlouho trvá balzamování. A Egypťané nad ním truchlili 70 dní.
4 Když pominul čas truchlení, promluvil Josef k faraonovu domu takto: „Pokud jsem nalezl přízeň ve vašich očích, mluvte, prosím, k sluchu faraona a řekněte mu: 5 ‚Můj otec mě zavázal přísahou, řekl: «Já už umírám. Pochovej mě do hrobky, kterou jsem si koupil v kenaanské zemi.» Dovol mi, prosím, tedy vyjít a pochovat svého otce. Potom se zase vrátím.’” 6 Faraon odpověděl: „Jdi a pochovej svého otce, tak jak tě zavázal přísahou.”
7 Josef tedy vystoupil, aby pohřbil svého otce. Spolu s ním vystoupili také všichni faraonovi otroci a všichni starší z jeho domu a z egyptské země 8 a také celý Josefův dům, jeho bratři a dům jeho otce. Pouze své nejmenší a svůj brav a skot zanechali v Gošenu. 9 Jeli s ním jak vozy tak jezdci a byl to velmi početný doprovod.
10 Dorazili do atadského humna, který je za Jordánem, a dali se tam do hlasitého a žalostného nářku. Za svého otce držel sedmidenní smutek. 11 Když obyvatelé země Kenaanci uviděli ten nářek na atadském humnu, řekli: „To ale mají Egypťané velký smutek.” A nazvali to tam Abel-mizraim. Ten je za Jordánem.
12 Jeho synové mu tedy učinili přesně tak, jak jim přikázal, 13 a přenesli ho do kenaanské země, kde ho pochovali v jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, kterou Abraham získal spolu s tím polem do vlastnictví od Chetejce Efrona jako pohřebiště. 14 Když Josef pochoval svého otce, vrátil se i se svými bratry a všemi, kteří s ním vystoupili otce pohřbít, zpátky do Egypta.
15 Když Josefovi bratři pochopili, že jejich otec zemřel, řekli: „Co když se Josef otočí proti nám a oplatí nám za všechno to zlé, co jsme mu provedli?” 16 Vzkázali proto Josefovi toto: „Tvůj otec před svou smrtí přikázal: 17 ‚Toto řekněte Josefovi: «Odpusť, prosím, svým bratrům jejich přestoupení a jejich hřích, neboť to, co ti provedli, bylo zlé.» Prosíme tě tedy, odpusť otrokům Boha tvého otce jejich přestoupení.’” Josef se rozplakal, když mu to říkali.
18 Nato jeho bratři přistoupili a padli před ním na tvář. Řekli: „Hle, jsme tví otroci.” 19 „Nebojte se. Jsem snad v postavení Boha?” odpověděl jim Josef. 20 „Vy jste mi tím zamýšleli zlé, ale Bůh to zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes skutečností – zachránit životy mnohých. 21 Nemějte tedy strach. Já se postarám o vás i o vaše děti.” A utěšoval je a mluvil k nim srdečně.
22 Josef pak dál bydlel v Egyptě, on i dům jeho otce, dožil se 110 let 23 a viděl Efraimovy syny až do třetí generace. Též synové Manassesova syna Makíra se narodili Josefovi do klína.
24 Josef promluvil ke svým bratrům: „Já umírám. Bůh vás však opět navštíví a vyvede vás z této země do země, kterou s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 25 A Josef pak zavázal děti Izraele přísahou takto: „Bůh vás s jistotou navštíví a vy vynesete odsud mé kosti.” 26 Tak Josef zemřel ve 110 letech. Nabalzamovali ho a uložili v Egyptě do rakve.
Poznámky:
v. 11 v překl. smutek Egypťanů