1 Slabého ve víře přijímejte, ne však kvůli názorovým sporům. 2 Neboť někdo věří, že může jíst všechno. Ale jiný je slabý a jí zeleninu. 3 Kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí. A kdo nejí, ať neodsuzuje toho, kdo jí, neboť Bůh ho přijal. 4 Kdo jsi, že odsuzuješ cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí i padá. Však on vstane, vždyť Bůh je schopen ho postavit.
5 Někdo ctí jeden den nad jiný a jiný ctí každý den stejně. Každý ať je ve své mysli plně přesvědčen. 6 Kdo zachovává den, zachovává jej Pánu a kdo nezachovává den, nezachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu a děkuje Bohu. A kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7 Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. 8 Neboť žijeme-li, žijeme Pánu. Umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už žijeme nebo umíráme, jsme Pánovi. 9 Vždyť proto Pomazaný zemřel a vstal z mrtvých a ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10 Proč ale soudíš svého bratra? Nebo proč pohrdáš svým bratrem? Vždyť všichni staneme před soudným stolcem Pomazaného. 11 Je totiž psáno:
„‚Jakože jsem živ,‘ praví Pán, ‚každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk vyzná Boha.’“a
12 Nuže tedy každý z nás bude za sebe skládat Bohu účet. 13 Nesuďme už tedy jedni druhé. Rozsuzujte spíše toto, aby nikdo nekladl svému bratru do cesty kámen úrazu nebo nástrahu.
14 Vím a jsem v Pánu Ježíši přesvědčen, že nic není nečisté samo o sobě, ale kdo něco za nečisté považuje, pro něj je to nečisté. 15 Rmoutí-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nechodíš už v lásce. Nenič kvůli pokrmu toho, za kterého Pomazaný zemřel. 16 Tak ať není to vaše dobré druhými hanobeno.
17 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. 18 Neboť kdo v tomto slouží Pomazanému, je Bohu milý a lidmi vážený. 19 Proto následujme to, co vede ku pokoji a vzájemnému zbudování.
20 Nenič Boží dílo kvůli pokrmu. Vše je sice čisté, ale je špatné, když někdo tím, co jí, druhému klade kámen úrazu. 21 Není dobré jíst maso ani pít víno ani nedělat nic, co by bylo tvému bratru kamenem úrazu, či pohoršením nebo v čem je slabý. 22 Máš víru? Měj ji pro sebe před Bohem. Štastný je ten, kdo se neodsuzuje za to, co považuje za správné. 23 Kdo však jí, ale pochybuje, je odsouzen, protože to nečiní z víry. A co není z víry je hřích.
Poznámky:
(a) Iz 45,23