1 Viděl jsem pod nebem zlo a to zlo je mezi lidmi rozšířené: 2 Bůh někomu dá jmění, bohatství a slávu, takže jeho duši nechybí nic, po čem touží, přesto mu Bůh nedá moc z toho jíst, nýbrž to snědí cizinci. Toto je marnost a zlá nemoc.
3 I kdyby muž zplodil sto dětí a žil mnoho let, takže by dnů jeho let bylo mnoho, ale jeho duše by se nenasytila dobrem a ani by neměl pohřeb, říkám, že dítě, které se narodilo mrtvé, je na tom lépe než on, 4 neboť přišlo ve zmar, odchází do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno. 5 Nespatřilo slunce a neví o ničem, má tak větší klid než ten. 6 I kdyby žil tisíc let dvakrát, ale nespatřil dobro, neodchází snad všichni na jedno místo? 7 Veškerá námaha člověka je pro ústa, jeho duše se tím však nenasytí. 8 Vždyť co má moudrý víc než hlupák? A co chudý, který ví, jak se chovat před živými? 9 Vidění očí je lepší než bloumání duše, i toto je marnost a honba za větrem.
10 Co bylo, už dostalo své jméno, a ví se, kdo je člověk. Nemůže se přít s tím, kdo je mocnější než on. 11 A jelikož se mnohými slovy jen množí marnost, jakou má tedy člověk výhodu? 12 Vždyť kdo ví, co je pro člověka dobré v jeho životě, v těch několika málo dnech jeho marného života, které pomíjí jako stín? Řekne mu snad někdo, co bude pod sluncem, až on tu nebude?