1 Svému nejmilejšímu zazpívám píseň mého milého o jeho vinici. Můj nejmilejší má vinici na velmi úrodném návrší. 2 Ohradil jia, zbavil kamení, vysadil vybraným vínem, v jejím středu zbudoval věž a vykopal v ní vinný lis. Očekával, že vydá hrozny, vydala však jen páchnoucí bobule.
3 Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, rozsuďte mě a mou vinici. 4 Co dalšího bych měl ještě pro svou vinici udělat, co jsem ještě neudělal? Proč když jsem čekal, že mi vydá hrozny, vydala jen páchnoucí bobule?
5 Vězte tedy, co udělám se svou vinicí: Odstraním její plot a bude požrána, strhnu její zeď a bude pošlapána. 6 Zanechám ji pustou a nebude prořezávaná ani okopávaná. Zaroste bodláčím a trním a přikážu mračnům, aby na ni nepršela déšť.
7 Vinicí Jehovy zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou k jeho potěše. Očekával právo a hle, prolévání krve, čekal spravedlnost a hle, křik. 8 Běda vám, kteří připojujete dům k domu a spojujete pole s polem, dokud už není místo a vy bydlíte sami uprostřed země.
9 V můj sluch promluvil Jehova zástupů: Nepochybně mnoho příbytků zpustne a to i ty velké a honosné a nebude, kdo by v nich žil. 10 Deset jiter vinice dá jeden bat vína a jeden ómer osiva vydá jednu éfu.
11 Běda těm, kteří časně vstávají, aby se oddávali pití, a pokračují až do soumraku, až je víno zcela rozpálí. 12 Na hostinách jim hraje lyra a harfa, bubínek a flétna, je tam hodně vína, na Jehovovy činy však nedbají, díla jeho rukou si nevšímají. 13 Proto můj lid půjde do zajetí kvůli nedostatku poznání, jeho významní budou skomírat hladem a jeho zástup bude žízní vyprahlý.
14 Proto podsvětí doširoka rozevře svůj chřtán a bezmezně otevře svá ústa, sláva toho lidu a jeho množství, jeho vřava a jásot do něj sestoupí. 15 Člověk se skloní, muž bude ponížen a oči povýšence budou sníženy. 16 Jehova zástupů bude vyvýšen soudem, svatý Bůh bude posvěcen spravedlností. 17 Beránci se tam budou pást jako na svých pastvinách a co zůstane po vykrmených, budou jíst pocestní.
18 Běda těm, kteří vláčí nepravost na provazech marnosti a na laně hřích jakoby vůz, 19 kteří říkají: Jen ať urychlí a uspíší své dílo, abychom to viděli, jen ať se záměr Svatého Izraele přiblíží a uskuteční, ať to poznáme. 20 Běda těm, kteří říkají zlu dobro a dobru zlo, těm, kteří temnotu považují za světlo a světlo za temnotu, hořké za sladké a sladké za hořké.
21 Běda těm, kteří jsou moudří ve svých vlastních očích a sami před sebou rozumní. 22 Běda těm, kteří svou sílu mají k pití vína a svou zdatnost k míchání opojného nápoje, 23 kteří ospravedlňují přestupníky za úplatu a spravedlnost spravedlivým upírají. 24 Proto jako oheň sžírá strniště a v plameni suchá tráva lehne, tak i jejich kořen se obrátí v hnilobu a jejich pupen se rozletí na prach, protože odvrhli Jehovův zákon a pohrdli slovem Svatého Izraele.
25 Proto Jehovův hněv vzplanul proti jeho lidu, vztáhl proti nim svou ruku a udeřil. Hory se zachvěly a jejich mrtvoly se na ulicích staly smetím. Po tom všem se jeho hněv neodvrátil, ale jeho ruka je stále vztažená.
26 Pozvedne korouhev dalekému národu, hvízdne na toho z nejzazšího konce země a hle, přijde rychle a svižně. 27 Žádný slabý ani potácející se v něm nebude, nikdo nebude dřímat ani usínat, opasek jim nepovolí, nepraskne jim řemínek obuvi, 28 šípy ostré a všechny luky natažené, kopyta koní se budou jevit tvrdá jako křemen a kola vozů jako vichřice. 29 Jeho řev bude jako řev lvice, řvát bude jako mladý lev. Zavrčí a kořist lapí. Odnese si ji do bezpečí a nebude, kdo by ji vysvobodil. 30 Toho dne na ně zařve jako řev moře, takže když se někdo rozhlédne po zemi, uvidí jen temnotu a stísněnost, světlo bude skryto v jejích mračnech.
Poznámky:
(a) heb. okopal; podle LXX ohradil