1 Běda těm, kteří ustanovují zlo skrze svá nařízení a trápení sepisují svými předpisy, 2 aby potřebným jejich zákonný nárok upírali a právo chudých mého lidu odjímali, aby za kořist jim byly vdovy a odírali sirotky! 3 Co uděláte v den účtování a zpustošení, které přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc a kde zanecháte svou slávu? 4 Jedině to, že klesnete jako jedni z vězňů a padnete jako jedni z pobitých. Po tom všem se jeho hněv neodvrátí, ale jeho ruka zůstane dál vztažená.
5 Ašúr, hůl mého hněvu, v jehož ruce je prut mého rozhořčení: 6 proti pokryteckému národu jej posílám a vůči lidu, na nějž se hněvám, má mé pověření, aby plenil a bral kořist,a a aby je pošlapával jako bláto na ulicích. 7 On to však nebere v úvahu, ani si to nebere k srdci, jeho srdce prahne jen ničit a hubit národy a ne pomálu. 8 Neboť říká: „Nejsou má knížata jako králové? 9 Není snad Kalné jako Karchemiš? Není Hamá jako Arpad? Není snad Samaří jako Damašek?“ 10 Jestliže má ruka nalezla království nicotností, jejichž zpodobeniny převyšovaly ty jeruzalémské a samařské, 11 co jsem učinil Samaří a jeho nicotnostem, neučiním snad i Jeruzalému a jeho zpodobeninám?
12 A až můj Pán dokoná celé své dílo na hoře Sijón a v Jeruzalémě, stane se toto:
„Navštívím ovoce velikášského srdce asyrského krále a chloubu jeho povýšených očí.b„
13 Neboť říká: „Silou své ruky jsem to vykonal, svou moudrostí a rozumnostíc. Odňal jsem hranice národů, vyplenil jejich poklady a jako hrdina sklonil obyvatele k zemi. 14 Moje ruka našla bohatství národů jako hnízdo a jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem posbíral celou zemi a nebylo nikoho, kdo by byť pohnul křídlem nebo otevřel zobák a pípnul.“
15 Vychloubá se snad sekera nad toho, kdo s ní kácí? Vynáší se snad pila nad toho, kdo s ní řeže? Jakoby se hůl rozmachovala proti tomu, kdo ji pozvedá, nebo se povyšoval prut, jakoby nebyl pouhým dřevem. 16 Proto Pán Jehova zástupů posílá na jeho vykrmené pohublost a plameny vyšlehnou pod jeho slávou jako ohnivý požár. 17 Světlo Izraele bude ohněm a jeho Svatý plamenem: ten sežehne a pohltí jeho trní a bodláčí a to v jediný den. 18 Pozře slávu jeho lesa a ovocných sadů, každou duši i tělo, budou, jako když chřadne nemocný. 19 A těch stromů, které v lese zbudou, bude tolik, že i malý kluk je bude moci sepsat.
20 V ten den se stane, že pozůstatek Izraele a ti z Jákobova domu, kteří uniknou, už nebudou dál spoléhat na toho, kdo je bije, ale budou spoléhat na Jehovu, Svatého Izraele v pravdě. 21 Pozůstatek, totiž pozůstatek z Jákoba, se navrátí k silnému Bohu, 22 neboť i kdyby bylo lidu Izraele jako písku v moři, jen pozůstatek se navrátí. Uložená zhouba se stane očistnou záplavou spravedlnosti, 23 neboť uloženou zhoubu můj Pán Jehova zástupů vykoná uprostřed celé země.
24 Proto toto praví můj Pán Jehova zástupů:
„Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Aššúra. Bude tě bít holí a pozvedne prut proti tobě podle způsobu Egypta. 25 Neboť ještě kratičký čas a rozhořčení se dovrší a můj hněv v ničení. 26 Jehova zástupů vzbudí bič jako při pobíjení Midjánců u skály Oreb a svůj prut proti moři, pozvedne jej podle způsobu Egypta. 27 V ten den se stane, že jeho břemeno bude sňato z tvých ramen a jeho jho z tvé šíje. A to jho bude zlomeno pro jeho vykrmenost.“d
28 Přitáhne do Ai, přejde přes Migron, v Michmasu složí své zbraně. 29 Přebrodí se a přenocuje v Gebě. Ráma se zděsí, Saulova Gibea se dá na útěk. 30 Křič hlasitě, dcero Gallimu, ať to slyší až v Laiši. Ó, ubohá Anatot! 31 Medména ustoupí, obyvatelé Gebim vyhledají úkryt. 32 Ještě téhož dne se zastaví v Nóbu, pohrozí rukou hoře dcery sijónské, pahorku jeruzalémskému.
33 Hle, Pán Jehova zástupů velkou silou oklestí větve a pokácí vzrostlé kmeny. Ty, kdo se do výšky tyčí, půjdou k zemi. 34 Ostřím proklestí lesní houští, Libanon padne, ten vznešený.za
Poznámky:
(a) narážka a trest za to, co dělali vdovám (viz. v. 2, kde je použito stejné slovo)
(b) dosl. h. slávu, nebo okrasu jeho povýšených očí
(c) dosl. h. protože jsem rozumný
(d) dosl. h. kvůli tuku, viz v. 16 — vykrmené, dosl. tučné (srov. Iz 14,25) — tuk představuje sebejistotu, postoj bezpečí v pocitu neohroženosti, prosperity nebo pocit dostatečnosti v sobě samém