1 V ten den se tato píseň bude zpívat v zemi judské:
Silné máme město, v jeho zdech a valu nám Bůh ustavil záchranu.a
2 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, co věrnost střeží. 3 Ty budeš mysl upevněnou v tobě pokojem dokonalým střežit, neboť důvěřuje ti.b 4 Důvěřujte Jehovovi až navěky, neboť On sám, Jehova,c je skálou po věky trvající. 5 Neboť shýbá obyvatele výšin, vyvýšené město snižuje, snižuje jej až k zemi, až do prachu sráží. 6 Pošlape jej noha, noha ubožáka, kroky chudáka.
7 Cesta spravedlivého je přímá — ty, Přímý, stezku spravedlivého urovnáváš. 8 Na cestě soudů tvých, Jehovo, očekáváme na tebe, po tvém jménu touží duše naše, po tom připomínat si tě. 9 V noci je po tobě žádostivá má duše, zrána tě vyhledávám svým duchem, neboť jsou-li na zemi tvé soudy, spravedlnosti se učí ti, co obývají svět. 10 Má-li přízeň přestupník, spravedlnosti se nenaučí. V zemi, kde je přímost,d špatnosti se bude dopouštět, na Jehovův majestát nebude hledět. 11 Jehovo, zdvižena je tvá ruka a oni to nevidí. Uvidí však a budou zahanbeni, to pro tvou horlivost pro tvůj lid,e a k tomu tvé protivníky stráví oheň pro ně určený.
12 Ty nám, Jehovo, pokoj dáváš, vždyť i to všechno, co jsme my vykonali, jsi v nás způsobil ty sám.f 13 I jiní páni krom tebe vládli nám, Jehovo, Bože náš, pouze tvé jméno jediné si však budeme připomínat. 14 Mrtví jsou a už neobživnou, jako duchové zesnulých už nevstanou. Navštívil jsi je a zničil, veškerou památku na ně jsi vymýtil. 15 Rozšířils národ, Jehovo, národ jsi rozšířil, a slávu sis vydobyl. Všechny hranice země jsi oddálil. 16 V úzkosti tě, Jehovo, hledali, vylévali své modlitbyg, když jsi je káznil, 17 jako těhotná, jež se chystá porodit, jako ta, co se v bolestech svíjí a křičí, tak nám bylo, Jehovo, před tvou tváří. 18 Počali jsme a bolestí jsme se svíjeli — jako bychom vítr rodili: Záchranu jsme zemi nepřivodili, nenarodili se na svět jiní, co by jej obývali. 19 Tví mrtví ožijí, vstanou mé mrtvoly. Obyvatelé prachu, probuďte se a v jásot propukněte, neboť rosa tvá je rosa jitřníh, země vydá duchy zesnulých.
20 Můj lide, přijď, do svých pokojíků vejdi a dveře za sebou zavři. Skryj se na maličkou chvíli, dokud nepomine rozhořčení. 21 Neboť ze svého místa Jehova vychází, aby obyvatele země za jejich převrácenost navštívil. Země odkryje svou prolitou krev, dál už nebude ukrývat své zavražděné.
Poznámky:
(a) srov. Iz 60,18
(b) Fp 4,7
(c) On sám Jehova, v heb. dosl. Jah Jehova — zkrácená a celá podoba Božího jména
(d) nebo poctivost
(e) nebo rozhorlení, žárlivost lidu — význam textu není jasný, někdo chápe jako Boží hněv a jiní tak, že budou zahanbeni tím, jak Bůh horlí pro svůj lid
(f) srov. Fp 1,6; Fp 2,13
(g) dosl. šeptání, mumlání — toto slovo také znamená zaříkávání; může se tím myslet určitý druh rituální židovské modlitby, kterou vylévali Bohu v čase úzkosti a zoufalství, (možné srov. 1S 1,12-13)
(h) dosl. rosa světla — rosa při rozednění, úsvitu