1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. 2 Země byla nevzhledná a pustá, tma byla nad propastí a Boží Duch se vznášel nad vodami. 3 Bůh řekl: „Buď světlo!” A bylo světlo. 4 Bůh viděl světlo, že bylo dobré, a oddělil světlo od tmy. 5 Bůh nazval světlo dnem a tmu nocí. Byl večer a bylo ráno, den první.
6 Bůh také řekl:
„Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!”
7 Tak učinil Bůh tu klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. 8 Tu klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo ráno, den druhý.
9 Bůh dále řekl:
„Nahromaďte se vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukaž se souš!”
A stalo se tak. 10 Bůh nazval souš zemí a nahromaděné vody mořem. Bůh viděl, že to bylo dobré.
11 Potom Bůh řekl:
„Dej země vyrůst trávě, rostlinstvu vydávající semena a ovocným stromům nesoucím na zemi ovoce podle svého druhu, které v sobě má jejich semeno.”
A stalo se tak. 12 Země vydala trávu a rostlinstvo nesoucí semena podle svého druhu a stromy nesoucí ovoce, v němž je jejich semeno podle jejich druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 13 Byl večer a bylo ráno, den třetí.
14 Bůh opět řekl:
„Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci a byla na znamení a pro určování časů, dnů a let. 15 A aby svítila na nebeské klenbě a osvěcovala zemi.”
A stalo se tak. 16 Bůh učinil dvě velká světla, světlo větší, aby vládlo ve dne, a světlo menší, aby vládlo v noci; též hvězdy.
17 Bůh je vložil na nebeskou klenbu, aby osvěcovala zemi, 18 aby vládla dnu a noci a oddělovala světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. 19 Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.
20 Bůh dále řekl:
„Zahemžete se vody veškerou živou havětí a nebeská klenbo létavým ptactvem.”
21 Bůh učinil velké mořské draky a všemožné živé hýbající se živočichy, kterými se zahemžily vody podle svého druhu, a všemožné ptactvo s křídly dle svého druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré. 22 Bůh jim požehnal a řekl:
„Ploďte se a množte se a naplňte mořské vody; též ptactvo, rozmnož se na zemi!”
23 Byl večer a bylo ráno, den pátý.
24 Bůh řekl:
„Vydej země každou živou duši podle svého druhu, zvěř a plazy a zemské živočichy podle svého druhu.”
A stalo se tak. 25 Bůh učinil všemožné zemské živočichy, zvěř i plazy podle svého druhu. Bůh viděl, že to bylo dobré.
26 Bůh opět řekl:
„Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby, aby panoval nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvěří a nade vší zemí i nad každým plazem hýbajícím se na zemi.”
27 Bůh učinil člověka k svému obrazu, k obrazu Božímu, jako muže a ženu je učinil. 28 A požehnal jim a řekl:
„Ploďte se a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a vším živým, co se hýbe na zemi. 29 Hle, dal jsem vám každou rostlinu na širé zemi vydávající semeno a každý strom plodící ovoce vydávající semeno; to vám bude za pokrm. 30 Veškeré zemské zvěři, nebeskému ptactvu a všemu živému, co se hýbe na zemi, jsem dal za pokrm každou zelenou rostlinu.”
A stalo se tak. 31 Bůh viděl, že vše, co učinil, bylo velmi dobré. Byl večer a bylo ráno, den šestý.
Poznámky:
p1.5 První den nemůžeme počítat od prvního verše Genesis, Bůh nazval světlo dnem, tudíž den začíná stvořením světla. Světlo je fyzikální jev, jehož existence je předpokladem i pro současné určování dne a noci podle svitu Slunce a Měsíce. Bůh sám definuje den existencí světla. Nemůžeme tedy stvoření vesmíru a Země počítat do prvního dne. V okamžiku stvoření vesmíru a Země nebyl ještě den. Je pravděpodobné, že už od svého stvoření se Země otáčela kolem své osy, což je také předpokladem pro střídání dne a noci. Z toho také vyplývá, že nemůžeme tvrdit, že Země je stará 6000 let. Nemůžeme stáří Země odvozovat od stvoření člověka. Bible prostě stáří Země a vesmíru vůbec neuvádí.
Pro doplnění: Nemůžeme tvrdit s jistotou, jaký časový úsek byl mezi stvořením vesmíru a Země a stvořením světla. Slovo počátek není časový údaj. Čistě teoreticky to klidně mohly být tisíce let. Toto uvádím jen pro představu. Prostě Bible neříká čas, kdy Bůh stvořil vesmír a Zemi.
Úvaha
Evoluce je slovíčko, které znamená vývoj a k tomu neustále v určité míře dochází jak u neživé hmoty ve vesmíru tak biologických organismů. Ale úroveň toho vývoje je úplně někde jinde. „Evoluce“ ve vesmíru je něco jiného než o evoluci mluvit ve vztahu k biologickým organismům.
Můžeme si položit otázky:
Proč neexistuje atmosféra třeba na Marsu nebo na Měsíci?
Proč se život, který je na Zemi, nevyvinul také třeba na Jupiteru, přestože je celý vesmír složen ze stejných základních prvků?
Můj pohled je, že život není pouze nějaký fyzikální jev ale duchovní síla, moc.
Naše tělo je v podstatě jen „hromada hnoje“, rozloží se po smrti stejně jako kompost. Ale co je to za „sílu“, která jej drží pohromadě, když v něm je život? Jakmile život opustí tělo, tělo se rozloží.
Člověk se stal živou duší až poté, co do něj Bůh „vdechnul“ život.
Proto osobně nemám problém připustit možnost evoluce ve vztahu k vesmíru a Zemi. Bůh netvoří věci nutně „lusknutím prstu“. I nastartování vývoje slovem je pořád stvoření jako u dominového efektu. Ale jak už jsem řekl, u biologických organismů je to úplně jiná rovina.
U nás lidí ale i zvířat dochází k tzv: prenatálnímu a postnatálnímu vývoji, jak se tomu říká. A přesto je to stvoření. Slovo vývoj z toho nědělá něco jiného.
Bůh člověka stvořil z prachu, vypiplal jej a potom do něj vdechnul život. Život u zvířat byl do nich promluven slovem.