Rád bych se podělil o to, jak věřím, že je potřeba přistupovat k Písmu při jeho čtení.
Rozuměj, ne vykládej
Za prvé, nevěřím, že jsou vyloženě potřeba nějaké speciální postupy k výkladu Písma.
Věřím, tomu, jak už napovídá název tohoto článku, že nejde o to Písmo vykládat, ale Písmu rozumět. Možná jste slyšeli někdy rčení jeden o voze, druhý o koze. Řekl bych, že tento jev je základním problémem v komunikaci mezi lidmi. Když se dva lidé spolu baví, buď se ten, kdo poslouchá snaží druhému porozumět, anebo vykládá jeho slova podle toho, jak na něj působí. Každý člověk dává význam tomu, co říká, když to říká. Nejde nutně o slovníkový význam slov, ale člověk sám dává těm slovům význam v daném okamžiku. Pokud se člověk snaží vykládat něčí slova, výsledkem je nepochopení, protože jeho slova vykládá buď podle obecného smyslu slov, anebo podle toho, jak to na něj emočně působí, či co má s danými slovy spojené z hlediska vlastního života a zkušeností.
Bibli psali lidé, kteří obecně vzato věděli, co chtěli říct. Ohledně proroctví samozřejmě jejich plný smysl nechápali, jelikož výkladem proroctví konkrétně ohledně budoucnosti je samotná událost. I když obecný smysl mohl pochopit už prorok sám, když to ohlašoval.
Všimněte si, že ve vztahu k proroctví jsem slovo výklad použil. Proroctví je totiž obraz budoucího děje. Proroctví mohou být jako hádanka, jejímž výkladem je budoucí událost.
Jako příklad se můžeme podívat do knihy Skutků, když se setkal Filip s etiopským komorníkem v Gaze (viz. Sk 8,29-40). Etiopský eunuch četl proroka Izajáše a v něm proroctví o Ježíši z Iz 53. kapitoly. Eunuch však nechápal, o kom prorok mluví, protože to bylo tajemstvím, které samotný Izajáš neznal. Izajáš pouze nastínil určité znaky osoby, ale eunuch nevěděl, zda Izajáš mluví o sobě, nebo o někom jiném. Filip mu následně začal hlásat Ježíše. Po celá staletí se židovští rabíni snažili rozumět Písmu, ale když Ježíš přišel, nepoznali ho. Filip věděl, že Izajáš mluví o Ježíši, ale ne proto, že by byl geniálním vykládačem, ale proto, že sám uvěřil v Ježíše, slyšel svědectví apoštolů o Božím Synu a měl svědectví Ducha svatého o tom, že Izajáš mluvil o Ježíši. To znamená, že Filip prostě svědčil o tom, co se událo. Takže pokud vykládáš proroctví, musíš znát danou událost, které se proroctví týká. Jinak jde pouze o porozumění textu.
Žánry Písma
Bible obsahuje 66 knih židovských a apoštolských textů. Žánrově je velmi různorodá. Je tam vyprávění, poezie, žalmy, což jsou texty písní, prorocké výpovědi, vyučovací dopisy. Každý žánr má svá specifika. Z hlediska pouhé logiky se od sebe tyto žánry určitým způsobem liší. Vypravěč vyjadřuje věci jednoduše bez příkras a přibarvení, kdežto básník vyjadřuje myšlenky umělecky, i když ne nutně. I básník může napsat text jednoduchým jazykem, pouze jej napsat ve verších. Např. kniha Izajáš je ve většině napsána ve verších.
Dopisy jsou osobní korenspondence. Apoštolské dopisy jsou vyučující listy, ale zároveň obsahují konkrétní instrukce konkrétním lidem. Takže tyto instrukce nelze nutně zobecňovat. Např. dopis do Antiochie, který poslali apoštolové z Jeruzaléma kvůli sporu o obřízce, nelze brát obecně. Konkrétně tento dopis nebyl teologický, ale měl pouze za účel urovnat vztahy mezi věřícími ze Židů a věřícími z pohanů. Apoštol Pavel ve svém dopise do Korintu doslova teologicky vyvrací instrukci o vyhýbání se masa obětovaného modlám. Apoštolové řekli věřícím z pohanů, aby se zdržovali masa obětovaného modlám, ale Pavel psal Korintským, že kdo ví, že modla není nic, může klidně maso obětované modlám jíst.
Apoštol Pavel byl u toho, když apoštolové ten dopis psali a jednali o jeho obsahu. Věděl moc dobře, o co v něm šlo, a v dopise do Korintu v podstatě vysvětluje smysl dopisu do Antiochie (viz. Sk 15, a 1Kor 8,4nn).
Historicita
Pro pochopení textu je třeba rozumět historii a reáliím, ve kterých lidé žili. Nejde jen o pochopení textu, ale o porozumění lidem, o kterých se text zmiňuje. Lidé se často snaží empaticky vcítit do lidí kolem sebe, ale přitom kolikrát nechápou Ježíše a lidi, o kterých čtou v Bibli. Potom se snaží vykládat Písmo podle svých náboženských paradigmat, náboženských či sociálních předsudků, nebo moderním sociálním cítěním. Lidé žili v době Písma úplně v jiné kultuře, měli jiné vnímaní a cítění. Bible říká, že jaký je on, takový jsme my na tomto světě (1J 4,17) a taky Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navěky (Žd 13,8). Bůh je stále stejný, ale naše myšlení nemusí být stejné. Ve spoustě věcech můžeme být ovlivněni dobovým myšlením a mentalitou společnosti, ve které žijeme. Když čteme Písmo, potřebujeme rozumět lidem, o kterých čteme. Nesmíme teologizovat jejich výroky našimi teologiemi, ale potřebujeme rozumět tomu, čemu oni věřili.
Obecné principy
Věřím tomu, že pro porozumění Písma stačí stejné obecné principy, které jsou potřeba v běžné mezilidské komunikaci. Když se zamyslíte nad věcmi, které jsem zmínil, řekl bych, že uvidíte, že tento přístup je potřeba při čtení jakéhokoli článku na internetu. Ať už čtete cokoliv, musíte vždy pochopit daného autora a co tím on myslí a ne se snažit zaškatulkovat si ta slova do svých škatulek.
Vězme jedno, až budeme jednou v nebi, budeme mít příležitost se setkat s autory Písma. Kdo bude koho poučovat? Myslíte si, že autoři budou odvaření z toho, když jim někdo bude vykládat, co mu údajně Bůh zjevil při čtení jeho dopisu, ale přitom autor sám to tím vůbec nemyslel? Že by autor řekl něco takového: No ty vole, wow, toto mě vůbec nenapadlo. Řekl bych, že specificky třeba autoři dopisů měli jasnou představu o tom, co tím chtějí říct, stejně jako má řečník jasno v tom, co myslí tím, co říká. Dopis napsaný v 1. století má v 21. století úplně stejný význam jako ve chvíli, kdy byl napsán. Pouze pokud autor napsal konkrétní instrukce konkrétním lidem, tak nás se to nutně nemusí týkat.
Každý čtenář by měl mít dostatek zdravé soudnosti k tomu, aby neučil lidi, kdejakým svým fantazmagoriím. Obecně řeknu, že vykládat Písmo dovede každý hňup. Dokonce i ďábel vykládá Písmo. Nevěřící dovede vyložit Bibli, problém je, zda jí vůbec rozumí, a zda jí věří. Výklad je produktem porozumění. Když Písmu nerozumíš, tvůj výklad bude potenciálně jen hromada hnoje. Čtenář si v podstatě může vyložit text, jak se mu to hodí, nebo čemu chce věřit. Bible může být hračkou, ze které každý může postavit „úchvatná umělecká díla“ a potom se můžeme jeden druhému chlubit a vzájemně žasnout nad svou kreativitou.
Kdo miluje Pána a jeho slovo, bude k Písmu přistupovat s obrovskou úctou. Ježíš je Slovo, které se stalo tělem. Proto kdo si hraje s Písmem jako s hračkou, bude to mít potenciálně špatné důsledky pro něj a pro ty, kdo ho poslouchají. Věřím, že toto je hlavním důvodem, proč apoštol Pavel psal, aby čerství novorozenci nebyli ustanovováni do pozic vedoucích. Ten, kdo učí slovo by měl být zralý a střízlivý ve svých úsudcích, ale přitom plný víry a Ducha svatého.