Milostivé léto
Když Ježíš přišel po svém křtu a pokušení na poušti zpět do Nazareta, vešel o šabatu do synagogy. Podali mu svitek Izajáše a on četl:
„‚Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; poslal mne vyhlásit zajatcům propuštění a slepým nabytí zraku, propustit zlomené na svobodu, vyhlásit Pánův vítaný rok“ — Lukáš 4,18-19 (CSP)
Ježíš četl z Izajáše pasáž, která mluví o něm. Ježíš je pomazán Duchem svatým hlásat dobrou zprávu, vyhlásit svobodu zajatým a otevření očí slepých, propustit zdeptané na svobodu a vyhlásit Pánu milý rok. Některé překlady čtou milostivý rok. O tomto létu milosti se zmiňuje 3. kniha Mojžíšova:
„Odpočítáš si sedm let odpočinku, sedmkrát sedm let, a doba sedm let odpočinku ti dá čtyřicet devět let. Necháš zaznít troubení beraního rohu sedmého měsíce, desátého dne toho měsíce. V den smíření necháte zaznít beraní roh po celé své zemi. Posvětíte padesátý rok a vyhlásíte v zemi propuštění pro všechny její obyvatele. Bude to pro vás milostivé léto, kdy se vrátíte každý na své vlastnictví, každý se vrátíte ke své čeledi. Padesátý rok budete mít milostivé léto; nebudete zasévat, nebudete sklízet to, co samo vyroste, a nebudete sbírat víno z neobdělaných vinic. Neboť je to milostivé léto; bude pro vás svaté. Budete jíst úrodu přímo z pole. V tomto milostivém létě se vrátíte každý na své vlastnictví.“ — Levitikus 25,8-13 (CSP)
Každý padesátý rok byl podle Božího ustanovení Mojžíšova zákona milostivý rok, kdy byli otroci propouštěni na svobodu. Tento rok byl vyhlášen troubením na beraní roh o svátku Jom Kipur, tj. svátku smíření.
Ježíš hned na počátku své služby vyhlásil toto milostivé léto, avšak ne ve smyslu Mojžíšova zákona, ale jako léto smíření, kdy každý člověk může v Ježíši přijmout odpuštění hříchů. Následně byl ukřižován jako oběť smíření za naše hříchy. Toto milostivé léto je zásadním pilířem dobré zprávy, kterou Ježíš představuje a kterou už on sám začal hlásat: „Přiblížilo se Boží království, čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Marek 1,13)
Veškeré Ježíšovo následné učení je s tímto milostivým létem spojené.
Když mluvil o svém naplnění Zákona, řekl toto:
„„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního ‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.““ — Matouš 5,38-48 (CSP)
Může se jevit, že zde Ježíš ruší Zákon a nahrazuje jej svým učením. On ale řekl, že Zákon zrušit nepřišel, takže jak tato jeho slova máme chápat? Vůči přikázání oko za oko, zub za zub řekl, že nemáme odporovat zlému. Vůči přikázání miluj přítele a nenáviď nepřítele řekl, že máme milovat i své nepřátele. Takže Ježíš rozšířil lásku i na nepřítele. Ježíš řekl, že Syn člověka přišel, aby zachránil, co zahynulo. (Matouš 18,11)
Apoštol Pavel napsal:
„Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ — Římanům 12,19-21 (CSP)
Pavel přesně vystihuje to, co je Ježíšovou pointou ohledně zákona oko za oko, zub za zub. Podle Pavla pointou není odstranění soudu, ale to, že nám byla vzata pravomoc mstít se sami. Máme dát místo Božímu hněvu a mstu nechat na Pánu.
Věřím, že to je přesně v souladu s milostivým létem a jeho záměrem. Máme milovat i své nepřátele, protože Ježíš sám zemřel na kříži za své nepřátele. Nemáme se mstít, ale máme sami dávat prostor lidem k pokání a změně života v odpuštění hříchů. Léto milosti není jenom Boží postoj, ale i my sami máme tento postoj zaujmout, protože jsme sami přijali díky tomu milost skrze víru v Ježíše.
Zákon oko za oko, zub za zub ale zrušen nebyl, neboť Ježíš nepřišel Zákon zrušit. Oko za oko, zub za zub je vlastně princip náhrady škody. Každý motorista platí tzv. povinné ručení, tedy pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu při provozu motorového vozidla. Takže v praxi to je jako přední sklo za přední sklo, blatník za blatník, akorát ne doslova ale formou peněžní náhrady škody. Věřím, že každý bude souhlasit, že toto je naprosto spravedlivé. Je spravedlivé, aby člověk nesl odpovědnost za škody, které způsobí. Nicméně zároveň má každý poškozený možnost vzdát se náhrady škody byť jen kvůli vlastní dobrotě, nebo odpuštění. Je to právo poškozeného.
Milostivé léto vlastně znamená, že Ježíš zaplatil za škodu, kterou jsme způsobili, a my můžeme žít dluhu zbaveni.
Ježíš to ilustroval na příběhu o dlužnících:
„Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. “ „Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: ‚Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti vrátím!‘ I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil. Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: ‚Zaplať, co mi dlužíš!‘ Jeho spoluotrok padl k jeho nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.‘ On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo. Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil. Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?‘ A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud mu nezaplatí celý dluh. Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení. ““ — Matouš 18,21-35 (CSP)
Nám bylo odpuštěno, takže i my máme odpouštět. Odpuštění je akt lásky a vděčnosti. Kdo je vděčný za vlastní odpuštění, dovede sám odpouštět. Kdo však nechápe, co mu bylo odpuštěno, bude jako ten člověk z příběhu, kterému bylo odpuštěno jmění, ale sám měl problém odpustit drobný dluh.
Milostivé léto je však jen dočasné období. Boží milost je jako slevová akce Black Friday. Člověk má jen omezenou lhůtu na to využít dané akce. Kdo si milost vezme, bude mu už patřit, za podmínky, že ji bude používat s úctou, s pokorou a vděčností, ne jako ten omilostněný dlužník z Ježíšova příběhu.
Bible říká:
„Stejně se vy mladší podřiďte starším. A všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚ Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.'“ — 1. Petrova 5,5
Milost je jen pro pokorné srdce. Pyšné srdce si myslí, že si Boží dobro zaslouží. Ale jak Bible říká:
„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Římanům 6,23 (CSP)
„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.“ — Římanům 3,21-24 (CSP)
Léto milosti končí vlastně fyzickou smrtí každého člověka:
„A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud.“ — Židům 9,27 (CSP)
Proto smiř se s odpůrcem, dokud jsi s ním na cestě. (Mt 5,25) Léto milosti je vzácné období, kdy Bůh dává člověku prostor smířit se s Bohem v Ježíši. Nejde jen o smíření, ale také o to poznat Boží bezmeznou lásku a začít Boha milovat tak, jak jsme jím sami milováni. Nebeskému Otci jde o naše otevřené srdce pro něj, tak jako je jeho srdce otevřeno v Ježíši pro nás.