Jedním ze základních vyznání křesťanské víry je, že je Ježíš přítel hříšných. Je tomu však opravdu tak?
Přítel hříšníků?
V evangeliu Matouše se říká:
„„Ke komu připodobním toto pokolení? Je podobné dětem, které sedí na tržištích a volají na ostatní: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste se nebili v prsa. ‘ Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: ‚Má démona!‘ Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: ‚Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!‘ Ale moudrost je ospravedlněna svými dětmi. ““ — Matouš 11,16-19 (CSP)
Ježíš zde mluví o tom, že lidé si hledají důvody a argumenty, proč nevěřit. Nevěřili Janovi, a proto o něm říkali, že má démona, protože byl abstinent. Nevěřili Ježíši, a protože abstinentem nebyl, říkali o něm, že je žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků. Ježíš to však komentoval slovy, že moudrost bude ospravedlněna svými dětmi. To vyznívá tak, že se proti tomu ohradil, ne že by souhlasil.
On je naší moudrostí, jak napsal Pavel:
„Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením…“ — 1. Korintským 1,30 (CSP)
Takže potažmo vlastně naše víra v něj je jeho ospravedlněním. Ospravedlněním před čím? No, před jejich kritikou a pomluvou. Vlastně jej tvrzením o žroutství, pijanství a přátelství s hříšníky pomlouvali, protože mu nevěřili.
Jak je tedy možné, že věřící rádi a s hrdostí vyznávají, že je Ježíš přítel hříšníků, když to vlastně v tomto textu bylo pomluvou?
Ježíš se opravdu s hříšníky stýkal, ale z jakého vlastně důvodu?
Koho hříšník potřebuje?
Ježíš sám řekl toto:
„Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.““ — Marek 2,16-17 (CSP)
Ježíš tady jasně vyjadřuje důvod, proč se věnuje hříšníkům, jako se lékař věnuje svým pacientům. Neříká, že za nimi chodí jako za přáteli, ale jako za pacienty. Takže jim jde sloužit, ne se s nimi opíjet, nebo přežírat v hodováních.
Lidé o něm rozhodně přemýšleli. Měli určitá náboženská paradigmata a představy o tom, jaký by měl být Mesiáš, když přijde. A on dělal věci, které jim připadaly divné. On jim vysvětlil, že se zajímá o hříšníky jako lékař o pacienty. Všimni si třeba, jak smýšleli lidé o křtiteli Janovi.
„Zatímco odcházeli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: „Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem? Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí jemné šaty, jsou v královských palácích. Ale co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. To je ten, o němž je napsáno: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou.‘“ — Matouš 11,7-11 (CSP)
I o Janovi měli lidé různé představy. Ježíš se jich ptá, koho čekali, že uvidí? „Čekali jste, že uvidíte nějakého prince? Nebo nějakého velkého proroka?“ A Ježíš říká, že Jan je opravdu velkým prorokem, největším, kdo se narodil z ženy, ale pořád to byl jenom ten, kdo přišel Ježíši připravit cestu. Jan nebyl Mesiášem. Lidé mají prostě vždy problém s chápavostí a vnímavostí.
Řekl bych, že hříšníci ve své podstatě nepotřebují ani tak naše přátelství jako naše poselství o záchraně. Přátele si najdou sami mezi svými. Ale potřebují Zachránce. Ježíš řekl, že přišel k zahynulým ovcím z domu Izraele. (viz. Mt 15,24) A své učedníky taky tak instruoval, i jim řekl, že mají jít jen k zahynulým ovcím z domu Izraele, tudíž že zatím nemají chodit k pohanům. (Mt 10,6)
Ježíš obecně přišel ke všem z Izraele, ale v praxi ne každý mu naslouchal. V Bibli se píše, že Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (1P 5,5) Ježíš toto v podstatě ilustroval na srovnání modlitby farizeje a celníka:
„„Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník. Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.‘ Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚ Bože, projev milost mně hříšnému.‘ Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.““ — Lukáš 18,10-14 (CSP)
Nejde tedy o to, že by si Ježíš vybíral, prostě od něj přijímali ti, kteří jej přijali a hledali. Obecně platí, že ten kdo vidí svou nouzi a je až zoufalý a hladový, snáze přijme.
Marie, Ježíšova matka, chválila Pána těmito slovy:
„Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce, svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné, hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.“ — Lukáš 1,51-53 (CSP)
Kdo je hříšník?
Lidé o Ježíši říkali, že je přítelem hříšníků, ale kým vlastně byli oni sami? Apoštol Pavel napsal, že Bůh všechny uzavřel pod hřích, aby se nade všemi slitoval. (Ř 11,32) A také, že všichni zhřešili a postrádají Boží slávu (Ř 3,23) . Někteří věří, že Ježíš si nějak vybíral lidi z okraje společnosti, kterými všichni pohrdali a těm sloužil. On však řekl, že přišel k zahynulým ovcím z domu Izraele, a jelikož všichni zhřešili, tudíž logicky nedává smysl, že by si nějak vybíral. Hlásal slovo jak celníkům, tak i farizeům. Když nasytil pár chleby tisícové zástupy, co to bylo za lidi? Lidé z okraje společnosti? Nešlo ani tak z jaké společenské třídy byli, šlo o to, že šli za ním, aby ho slyšeli. I když Ježíš později řekl, že za ním jdou jen kvůli fyzickému chlebu a ne tomu duchovnímu. (J 6,13.26)
Všichni v Izraeli ho potřebovali, vlastně na něj dodnes čeká izraelský národ jako na svého Mesiáše, protože ho tehdy a obecně dodnes nepřijali.
Co znamená slovo hříšník? V Bibli existuje hned několik slov, která jsou v podstatě synonyma slova hříšník, slova jako přestupník, činitel nepravosti, činitel zla, ničema, zločinec atd. Slovo hřích jinak znamená zločin. Slovo hříšník tedy není nějakou lichotkou, hříšník je prostě zločinec, přestupník Božího zákona a Božího slova, je to ten, který dělá věci, které se Bohu nelíbí. Ale jak napsal Pavel, zhřešili všichni, tzn. všichni jsou hříšníci.
Ježíš sám o nich jako o hříšnících řekl toto:
„Právě v tu dobu byli přítomni někteří, kteří mu vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo oněch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří bydlí v Jeruzalémě? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.““ — Lukáš 13,1-5 (CSP)
Takže Ježíš na ně nebyl zrovna milý. Řekl, že musí činit pokání. Nezasypával je lichotkami a líbivými řečmi o lásce. Vedl je k pokání. Ale ten, kdo přijme Ježíše, je očištěn, ospravedlněn a posvěcen. Takže takový už hříšníkem není.
„Avšak to, že nás Bůh miluje, nám On sám dokazuje tím, že když jsme ještě byli hříšníci, Pomazaný za nás zemřel.“ — Římanům 5,8 (můj osobní překlad)
Co znamená být přítelem hříšníků?
Jelikož slovo hříšník znamená zločinec, může být přítelem takového člověka něco pozitivního? Představ si za slovem zločinec, největšího lotra, kterého si vybavíš. Co třeba Hitler, Stalin, Lenin? Nebo co třeba nějaký sériový vrah? Co třeba nějaký šéf drogového kartelu, třeba Pablo Escobar? Zkus si představit Ježíše jako jejich přítele?
Představ si, že třeba FBI nebo policie zjistí, že ve městě je blízký přítel šéfa mafie. Co udělají? Pozvou ho na svou centrálu, zabijí prase, upečou prase na rožni a pozvou toho mafiánského přítele, aby to s ním pěkně oslavili? Že by si řekli, že je krásné, že i šéf mafie má kamaráda. To asi ne, co? Spíše bych řekl, že ho předvolají k výslechu, než že by ho pozvali na hostinu.
V celé Bibli je slovo hříšník vnímáno negativně, ale je zajímavé, že když řekneme, že je Ježíš přítel hříšníků, jako by sám hříšník byl vlastně dobrý člověk, když se Ježíš s ním přátelí.
Zmínil jsem verš, kde se Ježíš vyjadřuje k hříšníkům, a říká jim, že pokud nebudou činit pokání, zahynou. Obecně bych řekl, že hříšník má od svých přátel určité požadavky, a tím je neupozorňovat na jeho špatné věci či chyby. Lidé obecně nemají rádi, když jim někdo ukazuje jejich hříchy, jejich slabosti a chyby. Obecně se lidem více líbí, když jim přátelé lichotí, chválí je a říkají jim jenom příjemné věci. Když Ježíš takovým říkal o pokání, asi jim to moc příjemné nebylo.
Izrael dnes uděluje titul Spravedlivý mezi národy lidem nežidovského původu, kteří za II. světové války riskovali život při záchraně Židů před holocaustem. Ježíš sice byl Žid, představ si ale, zda by tento titul Izrael udělil blízkému příteli Hitlera, a to jen proto, že i Hitler potřebuje kamarády.
Obecně bych řekl, že přítel zločince je vlastně zločinec sám. Spravedlivý se nepřátelí s lotry. Dovedeš si představit, že by někdo mohl být přítelem vraha i jeho oběti zároveň? To je logicky nemyslitelné. Proč máme tedy tendenci si myslet, že přítel hříšníků je úžasný člověk?
O Abrahamovi je napsáno:
„I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem.“ — Jakub 2,23 (CSP)
A také je psáno:
„Cizoložníci a cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ — Jakub 4,4 (CSP)
Usuzuji, že pokud někdo chce být a je přítel Boží, nemůže být zároveň přítel světa. Duchovně vzato existuje propast mezi Božím dítětem a hříšníkem. Apoštol Pavel napsal, že kdo nemá rád Pána, budiž proklet. (1K 16,22) Hříšník logický Pána rád nemá. Jak může být tedy Ježíš jeho přítelem?
Jedna věc je totiž být přátelský a druhá věc být přítelem. Být přátelský je jednostranný postoj. Ježíš nám řekl, že máme milovat i své nepřátele. Takže logicky máme nepřátele. To, že je milujeme z nich však automaticky nedělá naše přátele. Přátelé sdílí hodnoty. Tedy jak může být spravedlivý přítelem s nespravedlivým, když nesdílí hodnoty?
Ježíš řekl, že bude vydán do rukou hříšníků, že ho zbiijí a zabijí. (Mt 26,45) Je to nějaké divné říct o Ježíši, že byl přítelem hříšníků a on přitom zároveň věděl, že ho hříšníci zabijí. Zkus si to představit, že bys o někom věděl, že tě zabije. Mohl bys být přítelem takového člověka? Mohl bys být přátelský, ale vyloženě přítel? To mi nějak nesedí. Někdo by mohl říct o Ježíši, že si své přátele neumí vybírat.
Obecně bych řekl, že nelze být přítelem s každým. To není projev nenávisti, ale čiré moudrosti. Obecně je moudré a rozumné si své přátele vybírat. Logicky a přirozeně si své přátele vybíráme podle stejných hodnot. Apoštol Pavel napsal, že stejné pravidlo či princip platí i o volbě životního partnera, věřícím napsal, aby si vybírali pouze mezi věřícími.
„Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu.“ — 2. Korintským 6,15-17 (CSP)
Být přítelem s hříšníkem znamená vlastně být jeho spolupachatel. Hříšník chce, aby jeho kamarádi kryli jeho skutky. To logicky spravedlivý dělat nebude a ani nesmí. Nedává to naprosto smysl, když řekneme, že Ježíš je přítelem hříšníků, má vůbec tedy nějaké nepřátele? O nás řekl, že je mít budeme. Logicky je tedy měl i on sám. A kdo asi byl tak jeho nepřítelem? Ježíš řekl, že jaký Otec, takový Syn. Že dělá to, co vidí dělat Otce. O farizejích řekl, že jejich otcem je ďábel. To přítel příteli neřekne.
Kdo je skutečně Ježíšovým přítelem?
Ježíš sám řekl, kdo je jeho přítelem.
„To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co činí jeho pán; nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce. Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo; aby vám Otec dal, oč byste ho požádali v mém jménu. To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali.“
„Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí. Pamatujte na slovo, které jsem vám řekl: ‚Otrok není větší než jeho pán.‘ Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat; jestliže zachovali mé slovo, i vaše zachovají. Ale to všechno vám učiní kvůli mému jménu, protože neznají toho, který mě poslal.“ — Jan 15,12-21 (CSP)
Ježíš řekl svým učedníkům, že oni jsou jeho přátelé, a to proto, že oni ho přijali. Jan napsal ve svém evangeliu, že těm, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi. (J 1,12) Naopak napsal, že ho svět nenávidí. Jaký svět? Svět ve smyslu zeměkoule? To asi ne. Slovem svět myslel lidi. Jaké lidi? Logicky hříšníky. Jestliže ho hříšníci nenávidí, jak on může být jejich přítel?
Ježíš nenavštěvoval hříšníky, aby se s nimi spolčoval, což je vlastně skutečný význam spojení přítel hříšníků, ale proto, aby se oni stali Božími přáteli a Jeho přáteli tak, že ho přijmou za svého zachránce.
Ježíš jinde řekl:
„„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — Matouš 7,21 (CSP)
Když to spojíme, tak Ježíšovými přáteli jsou ti, kdo činní vůli jeho Otce. Představ si, kým by učedníci byli, kdyby nezachovávali jeho slovo? Byli by dál jeho přáteli?
Ježíš zapřel svou vlastní matku veřejně těmito slovy:
„On však tomu, kdo mu to říkal, odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. Neboť každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.““ — Matouš 12,48-50 (CSP)
Je to úplně stejné pravidlo. Ježíšovo pravidlo pro výběr jeho přátel a těch, které považoval za svou rodinu, bylo, aby tito lidé činili vůli jeho Otce v nebesích. Hříšníci logicky jeho slovo nezachovávají, tak jak mohou být jeho přátelé? Hříšníci nečiní vůli Otce, ale svou vlastní, jak mohou být tedy jeho přátelé a on jejich přítelem?
Cesta, pravda i život
Ježíš řekl, že On je ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze něj. (J 14,6) Takže každý, kdo má být Ježíšovi přítelem, ho musí přijmout za svého Zachránce, tzn. že se Ježíš stane jeho cestou, jeho pravdou, jeho životem. Člověk musí nejprve učinit Ježíše svým Pánem, uvěřit v něj, poddat se mu a potom je takový jeho přítelem a bratrem. Člověk musí jít Ježíšovou cestou, věřit jeho pravdě a žít Ježíšovým životem. Takový je jeho přítelem a bratrem.
Řeknu to přímo a jasně, říkat Ježíši přítel hříšníků je urážka Boží spravedlnosti. Lidé to citovali jako pomluvu, ne jako chválu. Je naprosto nepochopitelné, jak můžeme z pomluvy udělat chválu? Ani jeden z apoštolů Ježíše přítelem hříšníků nenazval. Celé toto učení vychází z toho, že nějaký „pitomec“ otočil polaritu výroku o Ježíši z negativního na pozitivní. Naprosto nepochopitelné.
Duchovní konflikt
Nám je samozřejmě řečeno, že máme milovat všechny lidi, i své nepřátele. Našimi přáteli se ale mohou stát až poté, co s námi budou sdílet naši víru v Ježíše. Ježíš řekl, že nepřišel přinést pokoj, ale meč (Mt 10,34). Přišel lidi rozdělit a to už v rodinách. Víra v něj vytváří logický konflikt v tomto světě. Tento svět leží v tom zlém (1J 5,19). Ďábel zasévá myšlenky do srdcí lidí a jeho záměr je jasný, stavět lidi do konfliktu s Bohem a Boží vůlí. Ale Ježíš přišel, aby nás skrze vykoupení přivedl do Boží vůle.
Proto kdo je přítelem světa, nemůže být přítelem Božím. Nikdo nemůže být přítelem vraha i jeho oběti zároveň, to je logicky nemožné. Existuje duchovní konflikt, ve kterém jde o to, na kterou stranu se člověk postaví. My hlásáme evangelium proto, abychom lidi přivedli k pokání a aby v jejich životech byla ustanovena Boží vůle. Ďábel dělá totéž jen opačně, ustanovuje svou vlastní vůli v lidech.
Mezi těmito dvěma stranami neexistuje mír a tudíž ani přátelství. Ježíš řekl:
„Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ — Matouš 12,30