1 Běda ti, zhoubče, ty, který sám nejsi huben a jednáš proradně s těmi, kteří proradně nečiní tobě. Až přestaneš hubit, huben budeš. Až přestaneš proradně jednat, proradně činit budou tobě.
2 Jehovo, milostiv nám buď, v tebe doufáme, každé ráno buď jim silou, naší záchranou v čas tísně. 3 Za zvuku hřmotu rozprchne se lid, když se zvedneš, rozprchnou se národy. 4 Vaše kořist sklizena bude, sklizena jako od kobylek, jako hejno kobylek na ni vrhnou se. 5 Jehova je vyvýšený, neb na výstostech dlí, Sijón právem a spravedlností naplní. 6 Tvým časům bude jistotou a bohatou záchranou. Moudrost, poznání a bázeň Jehovova, toť poklad jeho. 7 Na ulicích volají hrdinové jeho, vyslanci pokoje hořce pláčou. 8 Silnice zpustly, nechodí tudy pocestní: smlouvu porušil, pohrdl městy, člověka si neváží. 9 Země truchlí a chřadne, Libanon je zahanben a vadne. Šáron se podobá pustině, Bášan a Karmel o listí přišel.
„Teď povstanu! Vyvýším se a zvednu se. 11 Suchou trávu počnete, porodíte strniště; váš vlastní dech, toť oheň, jímž stráveni budete. 12 Lidé budou jako vypálené vápno, jako posečené trní ohněm vzplanou. 13 Vy dalecí, co učinil jsem, slyšte. Vy, co blízko jste, mou moc poznejte.“
14 Děsí se hříšníci sijónští, strachy třesou se bezbožníci. Kdo z nás přebývat bude s ohněm stravujícím? Kdo z nás přebývat bude s výhní věčně hořící? 15 Kdo ve spravedlnosti chodí a přímě mluví, kdo zisk z útlaku si oškliví a do ruky úplatek vzít se štítía, kdo před prolitím krve zavře uši a před viděním zla zavře oči, 16 ten na výšinách přebývat bude, skalní pevnost bude jeho útočištěm, chléb mu dáván bude a vodu jistou mít bude. 17 Krále v jeho kráse oči tvé uzří, zemi rozlehlou uvidí. 18 Tvé srdce o hrůze bude přemítat: „Kde je ten, kdo počítal, a kde ten, kdo vážil? Kde je ten, kdo věže počítal?“ 19 Lid dravý už nespatříš, lid tajemné řeči, kterou nepochopíš, koktavého jazyka, jemuž nerozumíš. 20 Na Sijón, město našich slavností, pohlédni, Jeruzalém, pokojný příbytek, na vlastní oči uvidíš, stan neputující, jehož kolíky nikdy nebudou vyjmuty a provazy přetrhány. 21 Protože tam nám Jehova bude velikým, učiní jej místem řek a toků širokých. Válečné lodě s vesly tudy nepoplují, plout tudy nebudou lodě majestátní. 22 Neboť Jehova je soudce náš, Jehova, zákonodárce naš, Jehova je náš král, on zachrání nás 23 Uvolněné jsou tvé provazy, ke stěžni pevně nedrží, nepůjde rozvinout plachtoví. Tehdy hojnou kořist si lid rozdělí, i chromý svůj lup vezme si. 24 Obyvatel jeho neřekne: „Jsem nemocný.“ Bydlící v něm bude viny zproštěný.
Poznámky:
(a) dosl. vytřásá své ruce od přijetí úplatku