1 Jehova se mu opět ukázal u Mamreho dubů, zatímco seděl u vchodu do stanu v denním žáru. 2 Když pozvedl zrak, uviděl před sebou tři muže. Když je spatřil, rozběhl se k nim od vchodu do stanu, poklonil se k zemi 3 a řekl: „Můj Pane, jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, nechoď, prosím, dál. 4 Dovol mi přinést trochu vody, abyste si mohli umýt nohy, a odpočinete si pod stromem. 5 Přinesu kousek chleba, abyste se mohli občerstvit před další cestou u svého otroka.” Řekli: „Učiň tedy, jak říkáš.”
6 Abraham rychle odběhl do stanu a řekl Sáře: „Připrav rychle tři míry jemné mouky, zadělej těsto a udělej chleby.” 7 Abraham potom zaskočil ke stádu, vybral pěkné jemné tele a dal jej jednomu ze svých mládenců, aby jej rychle připravil. 8 Potom vzal máslo, mléko a tele, které připravil, a předložil jim to. Sám pak stál u nich pod stromem, když jedli.
9 Zeptali se ho: „Kde je tvá manželka Sára?” On odpověděl: „Tamhle ve stanu.” 10 Řekl: „Za rok touto dobou se k tobě vrátím a tvoje žena Sára bude mít syna.” Sára poslouchala vzadu u vchodu do stanu. 11 Abraham i Sára byli pokročilého věku a Sáře už skončil běh ženský. 12 Sára se v nitru zasmála a řekla si: „Teď, když jsem už stará, dojdu potěšení? Můj pán je navíc taky starý.”
13 Jehova řekl Abrahamovi: „Proč se Sára smála se slovy: ‚Můžu snad rodit, když jsem stará?’ 14 Je snad pro Jehovu něco nemožné? V určený čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.” 15 Sára to však zapřela se slovy: „Nesmála jsem se,” protože se bála.” On odpověděl: „Ne, ne, ty ses vážně smála.” 16 Ti muži vstali a namířili si to k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.
„Měl bych před Abrahamem zatajit, co hodlám udělat? 18 Vždyť z Abrahama se stane velký a mocný národ, v něm pak budou požehnány všechny národy země. 19 A já ho znám, on bude své děti a svou domácnost vést k tomu, aby zachovávali Jehovovu cestu v činění spravedlnosti a práva, takže Jehova bude moci přinést na Abrahama to, o čem s ním mluvil.”
„Křik Sodomy a Gomory je vskutku velký a jejich hřích je nadmíru těžký. 21 Sestoupím a uvidím, zda se tam skutečně děje, tak jak slyším. Pokud ne, poznám to.”
22 Potom se ti muži obrátili a šli k Sodomě, zatímco tam Abraham zůstal stát před Jehovou. 23 Abraham přistoupil a řekl: „Smeteš snad spravedlivého spolu s přestupníkem? 24 Možná je v tom městě 50 spravedlivých, ty jej zničíš a neušetříš to město, i kdyby v něm bylo 50 spravedlivých? 25 To snad ne, ty bys přece neudělal něco takového, že bys zahubil spravedlivého spolu s přestupníkem! To se nemůže stát! Soudce vší země přece soudí spravedlivě?” 26Jehova řekl: „Pokud v sodomském městě naleznu 50 spravedlivých, kvůli nim to místo ušetřím.”
27 Abraham odpověděl a řekl: „Hle, chtěl bych ještě s mým Pánem mluvit, ačkoli jsem jen prach a popel. 28 Možná do těch padesáti bude pět chybět, zničíš to město kvůli těm pěti?” On řekl: „Nezničím jej, když jich v něm najdu 45.” 29 Abraham znovu mluvil a řekl: „Možná se jich tam najde 40?” „Kvůli těm 40 to neudělám,” odpověděl. 30 Abraham řekl: „Prosím, ať se můj Pán nehněvá, když budu mluvit ještě: Možná se jich tam najde 30?” A on řekl: „Pokud jich tam najdu 30, tak to neudělám.”
31 Opět řekl: „Odvážím se mluvit dál s mým Pánem: Možná se jich tam najde 20.” Odpověděl: „Kvůli těm 20 jej nezničím.” 32 Řekl ještě: „Ať se můj Pán nehněvá, když budu mluvit ještě jednou: Možná se jich tam najde 10.” A on řekl: „Pro těch 10 jej nezničím.” 33 Když Jehova dokončil svou rozmluvu s Abrahamem, odešel. Abraham se potom vrátil k svému místu.