1 A tak byla dokončena nebesa a země i všechny jejich zástupy. 2 Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal; a odpočinul sedmého dne od svého díla, které konal. 3 Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho; neboť toho dne Bůh odpočinul od veškerého svého díla, všeho, co stvořil a vykonal.
4 Toto je rodopis nebes a země, kdy byly stvořeny, v den, v němž učinil Jehova Bůh zemi i nebesa. 5 Na zemi nebylo ještě žádné polní křoví ani nevzešly žádné polní rostliny, neboť Jehova Bůh nedal ještě déšť a nebylo člověka, který by obdělával zemi. 6 Ze země však vystupoval pramena, který zavlažoval celý zemský povrch. 7 Jehova Bůh zformovalb člověka z prachu země a vdechl do jeho chřípí dech života. Člověk se tak stal živou duší. 8 Jehova Bůh zasadil zahradu v Edenu na východě a dal tam člověka, jehož zformoval.
9 Ze země dal Jehova Bůh vyrůst různým stromům žádoucím na pohled a dobrým k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého. 10 Z Edenu vycházela řeka a zavlažovala zahradu a odtud se rozdělila na čtyři hlavní toky. 11 Jméno první řeky je Píšon, ta obtéká celou zemí Chavílu, v níž je zlato. 12 Zlato té země je ryzí; a je tam také bdelium, a kámen onyx. 13 Jméno druhé řeky je Gíchon, ta obtéká zemí Kúš. 14 Jméno třetí řeky je Chidekel, která teče na východ od Asýrie. Čtvrtou řekou je Eufrat.
15 Jehova Bůh vzal člověka a umístil jej do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16 Jehova Bůh přikázal člověku:
„Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, 17 ale ze stromu poznání dobrého a zlého nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, určitě zemřeš.”
„Není dobré, aby člověk zůstal sám, učiním mu někoho, kdo mu bude vhodnou pomocí.”
19 (Neboť když Jehova Bůh učinil ze země všelijakou polní zvěř i každé nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby se podíval, jaké jim dá jméno; a jak člověk nazval každou živou duši, to se stalo jejich jménem. 20 Člověk pojmenoval veškerou zvěř i nebeské ptactvo a každou polní zvěř; ale pro člověka se nenašel nikdo, kdo by mu byl vhodnou pomocí.) 21 Jehova Bůh tedy uvedl člověka do hlubokého spánku, a když usnul, vyjmul jedno z jeho žeber a to místo vyplnil masem.
22 Z žebra, které vyjmul člověku, učinilc Jehova Bůh ženu a přivedl ji k němu. 23 Člověk řekl: „Toto je kost z mých kostí a maso z mého masa. Bude se nazývat ženou, neboť je vzata z muže.” 24 Proto muž opustí svého otce i matku a přilne ke své ženě; stanou se tak jedním masemd. 25 Oba dva, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.
Poznámky:
(a) dle LXX (i latinská Vulgáta zde překládá pramen), h. [ed] ( vodní) opar; pro srovnání akkad. edû ─ znamená (o řece) záplava, vlna, náhlá povodeň. Toto slovo v akkadštině pochází ze sumerštiny, kde slovo a…dé znamená: vylít vodu, zavodnit (zavlažit), zaplavit. Uvádím odkazy na slovník akkadštiny a sumerštiny.
http://viz. https://www.assyrianlanguages.org/akkadian/dosearch.php?searchkey=6154&language=id
http://sumer.grazhdani.eu/index.php
(b) zde použito jiné slovo než v Gn 1,1. Zde v Gn 2,7 použité slovo znamená zformovat, dát tvar (jako dává hrčíř tvar nádobě – srov. Ž 2,9; Jr 18,6). Toto slovo se objevuje v Písmu ve spojení s nádobou a obvykle se překládá slovem hlíněná. I to je zajímavá souvislost, že slovo použité ohledně stvoření člověka z prachu je použito ve spojení s nádobou z hlíny.
(c) h. dosl. zbudoval, vystavěl
(d) h. basar znamená maso, (jako měkké části těla); na jiných místech Písma jsou použita i jiná slova, která mluví o těle jako celku, např. gešem ─ aram. tělo (viz. Dan 7,11), nebo gevija (viz. Dan 10,6)
(úvaha) zajímavé spojení slova maso se slovem přilnou; ukazuje to na hloubku spojení, k jakému dochází ve vztahu muže a ženy v manželství při tělesném spojení ─ úzké spojení jako mezi šlachami či tkáněmi, údy jedni druhých (srov. Ef 5,30)