1 Když Izák zestárnul a zeslábly jeho oči, takže neviděl, zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!” „Tady jsem,” odpověděl Ezau. 2 Izák řekl: „Jsem už starý a neznám den své smrti. 3 Proto vezmi své náčiní, svůj toulec a luk, jdi do polí a ulov mi zvěřinu. 4 Připrav mi chutný pokrm, který mám rád. Přineseš mi to a budu jíst, aby ti má duše požehnala, než zemřu.”
5 (Rebeka slyšela, co Izák říkal svému synu Ezauovi.) Ezau odešel do polí, aby ulovil zvěřinu a přinesl ji. 6 Mezitím řekla Rebeka svému synu Jákobovi: „Slyšela jsem, jak tvůj otec mluví s tvým bratrem Ezauem a říká: 7 ‚Jdi mi něco ulovit a připrav mi chutné jídlo, abych se najedl a ještě před svou smrtí ti před Jehovou požehnal.’ 8 Nyní tedy můj synu, poslechni, co ti přikazuji. 9 Jdi rychle ke stádu a vyber odtud pěkná kůzlata. Připravím z nich chutné jídlo pro tvého otce, jak to má rád. 10 Přineseš to svému otci, aby se najedl a před svou smrtí požehnal tobě.”
11 Jákob své matce Rebece odpověděl: „Víš přece, že můj bratr Ezau je chlupatý a já mám hladkou kůži. 12 Co když se mě otec dotkne? Pak budu u něj za podvodníka a přivedu na sebe prokletí a ne požehnání.” 13 „Tvé prokletí ať padne na mě, můj synu,” odpověděla Rebeka. „Prostě udělej, co říkám, a přines mi to.”
14 Odešel tedy, vzal je a přinesl své matce. Ta z nich připravila chutné jídlo, jak to má jeho otec rád. 15 Vzala nejlepší roucho svého staršího syna Ezaua, které měla u sebe doma a oblékla do něj svého mladšího syna Jákoba. 16 Potom omotala kůzlečí srstí jeho ruce a hladkou část krku 17 a dala do rukou svého syna Jákoba chléb a to chutné jídlo, které připravila.
18 On přišel za svým otcem a řekl: „Můj otče!” „Ano? Který ty jsi, můj synu?” odpověděl. 19 „Já jsem tvůj prvorozený Ezau,” odpověděl Jákob svému otci. „Udělal jsem, co jsi řekl. Vstaň, prosím, posaď se a najez se mé zvěřiny, aby mi tvá duše mohla požehnat.”
20 Izák řekl svému synovi: „Jak to, že jsi ji našel tak rychle, můj synu?” „Tvůj Bůh Jehova způsobil, že se tak stalo,” odpověděl. 21 Izák tedy řekl Jákobovi: „Přistup blíž, ať si na tebe můžu sáhnout, můj synu, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.” 22 Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on jej ohmatal a řekl: „Hlas je Jákobův ale ruce jsou Ezauovi.” 23 A nepoznal ho, neboť měl ruce chlupaté, jako má jeho bratr Ezau. A tak mu požehnal.
24 „Jsi skutečně můj syn Ezau?” zeptal se. „Ano, jsem,” odpověděl. 25 „Dej mi jíst z úlovku mého syna, ať ti má duše požehná,” řekl. Podal mu tedy a on jedl. Přinesl mu také víno a on pil. 26 Jeho otec Izák mu řekl: „Přistup blíž a polib mne, můj synu.” 27 Přistoupil a políbil ho. Jakmile Izák ucítil vůni jeho roucha, požehnal mu:
„Tato vůně mého syna je vůně pole, jemuž Jehova požehnal. 28 Dej ti Bůh z rosy nebeské a z tučnosti země hojnost obilí i vína. 29 Národy ti budou sloužit, lidé se ti budou klanět. Buď pánem svých bratrů a budou se ti klanět synové tvé matky. Buď proklet ten, kdo proklíná tebe, a buď požehnán ten, kdo žehná tobě.”
30 Jakmile Izák přestal žehnat Jákobovi a ten od svého otce odešel, vrátil se Ezau z lovu. 31 I on připravil chutné jídlo a přinesl to svému otci se slovy: „Nechť můj otec vstane a jí z úlovku svého syna, aby mi tvá duše požehnala.” 32 Jeho otec Izák se ho zeptal: „Kdo jsi?” „Já jsem tvůj syn, tvůj prvorozený Ezau,” odpověděl.
33 Izák se roztřásl a řekl: „Kdo byl tedy ten, kdo mi předtím přinesl zvěřinu a já jsem jedl, než jsi přišel ty, a požehnal jsem mu? On bude požehnaný.” 34 Když Ezau uslyšel slova svého otce, vykřikl silným hlasem a naplněn hořkostí řekl svému otci: „Požehnej i mě, můj otče!” 35 „Tvůj bratr lstivě přišel a vzal ti tvoje požehnání,” řekl.
36 „Nejmenuje se snad proto Jákob?” řekl Ezau. „Už dvakrát mě přelstil. Vzal mi prvorozenství a teď mi vzal ještě požehnání.” A dodal: „Nezbylo nějaké požehnání i na mě?” 37 Izák odpověděl Ezauovi: „Podívej, udělal jsem z něj tvého pána, všechny jeho bratry jsem mu dal za otroky a zaopatřil jsem ho obilím a vínem. Co bych ještě mohl udělat pro tebe, můj synu?”
38 Ezau řekl svému otci: „To nemáš už ani jedno požehnání, otče? Požehnej i mě, mě také, můj otče.” Ezau pozvedl hlas a začal plakat. 39 Jeho otec Izák mu tedy odpověděl a řekl:
„Hle, tučnost země bude vzdálena od tvého obydlí a též nebeská rosa shůry. 40 Mečem budeš žít a svému bratru budeš sloužit. Když se budeš toulat, setřeseš jeho jho ze své šíje.”
41 Kvůli tomu požehnání, které přijal od otce, začal Jákoba nenávidět. Řekl si v srdci: „Blíží se dny smutku za mého otce. Potom svého bratra Jákoba zabiji.”
42 Když Rebece oznámili, co říkal její starší syn Ezau, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau se utěšuje tím, že pomýšlí na tvou smrt. 43 Proto nyní, můj synu, poslechni mě, vstaň a uteč k mému bratru Lábanovi do Cháranu 44 a zůstaň u něj nějaký čas, dokud neustane hněv tvého bratra. 45 Až se utiší hněv tvého bratra a zapomene na to, co jsi mu udělal, nechám pro tebe poslat a vezmu tě odtud. Proč bych měla přijít o vás dva v jediný den?”
46 Rebeka řekla Izákovi: „Trápím se kvůli dcerám Chetitů. Kdyby si Jákob vzal za ženu některou z dcer Chetitů jako dcery této země, k čemu by mi byl život?”