1 Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: „Dej mi syny, nebo zemřu.” 2 Jákob se na ni rozhněval a řekl: „Jsem snad Bůh, který zadržel plod tvého lůna?” 3 „Tady je moje otrokyně Bilha,” řekla Ráchel. Vejdi k ní, abych rodila skrze ni.” 4 Dala mu tedy svou otrokyni Bilhu za ženu a Jákob k ní vešel. 5 Ta otěhotněla a porodila Jákobovi syna. 6 Ráchel řekla: „Bůh se mě zastal, vyslyšel můj hlas a dal mi syna.” Dala mu jméno Dan. 7 Ráchelina otrokyně Bilha znovu otěhotněla a porodila Jákobovi druhého syna. 8 Ráchel řekla: „Svedla jsem se svou sestrou Boží boje a zvítězila jsem.” Dala mu jméno Neftalí.
9 Když Lea viděla, že přestala rodit, vzala svou otrokyni Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu. 10 Leina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi syna. 11 „Jaké štěstí!” řekla Lea. A dala mu jméno Gád. 12 Leina otrokyně Zilpa porodila Jákobovi druhého syna. 13 Lea řekla: „Jaké blaho! Teď mě ženy budou nazývat šťastnou. A dala mu jméno Ašer.
14 V čase sklizně pšenice šel Rúben a nalezl na poli jablíčka lásky. Přinesl je své matce Lee. Ráchel jí řekla: „Prosím, dej mi nějaká jablíčka lásky svého syna?” 15 „Nestačí ti, že jsi mi vzala mého muže, chceš mi vzít ještě jablíčka lásky mého syna?” řekla Lea. „Ať tedy dnes večer spí s tebou za jablíčka lásky tvého syna,” odpověděla Ráchel.
16 Když se Jákob vracel večer z pole, vyšla mu Lea naproti a řekla: „Vejdi ke mně, neboť jsem si tě najala za jablíčka lásky mého syna.” Spal tedy tu noc s ní. 17 Bůh vyslyšel Leu a ta otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. 18 Lea řekla: „Bůh mi dal mou mzdu, neboť jsem dala svému muži svou otrokyni. A dala mu jméno Isachar. 19 Lea znovu otěhotněla a porodila Jákobovi šestého syna. 20 Řekla: „Bůh mě obdařil dobrým darem. Teď už mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů.” Dala mu jméno Zabulón. 21 Potom porodila dceru a dala jí jméno Dína.
22 Bůh pamatoval na Ráchel, vyslyšel ji a otevřel její lůno. 23 Otěhotněla a porodila syna. Řekla: „Bůh odňal mé pohanění.” 24 A dala mu jméno Josef se slovy: „Kéž by mi Jehova přidal ještě dalšího syna!”
25 Když se Ráchel narodil Josef, řekl Jákob Lábanovi: „Propusť mě, ať můžu jít do svého kraje, do své země. 26 Dej mi ženy a děti, za které jsem ti sloužil a nechej mě odejít, neboť sám víš, jak jsem ti sloužil.” 27 Lában mu řekl: „Jestliže jsem teď nalezl milost ve tvých očích, zůstaň se mnou. Poznal jsem, že mi Jehova žehnal kvůli tobě.” 28 Dodal ještě: „Urči si svou mzdu a já ti to dám.” 29 „Sám víš, jak jsem ti sloužil a jak se při mě dařilo tvému dobytku,„ odpověděl Jákob. 30 „Vždyť to málo, co jsi měl před mým příchodem, náramně vzrostlo a všude, kam jsem vkročil, ti Jehova požehnal. Kdy budu moci konečně dělat něco pro svou vlastní domácnost?”
31 „Co ti tedy mám dát?” zeptal se Lában. „Nedávej mi nic,” odpověděl Jákob. „Pokud pro mě uděláš tuto jednu věc, budu dál pást tvá stáda a střežit je. 32 Projdu se dnes celým tvým stádem ovcí a koz, dám stranou každé skvrnité a strakaté mládě, každá načernalá jehňata a skvrnitá a strakatá kůzlata. To bude mou mzdou. 33 Od zítřka až dojde na mou mzdu, toto bude svědectvím mé spravedlnosti před tebou: Pokud u mně najdeš cokoli, co není skvrnité nebo strakaté mezi kůzlaty nebo načernalá jehňata, bude to považováno za kradené.”
34 „Dobrá, ať se děje podle tvého slova,” odpověděl Lában. 35 Ale ještě tentýž den oddělil všechny pruhované a strakaté kozly a všechny skvrnité a strakaté kozy, každý kus, který byl z části bílý, a načernalá jehňata a svěřil je svým synům. 36 Stanovil mezi sebou a Jákobem vzdálenost tří dnů cesty. Jákob dál pásl zbytek Lábanových stád.
37 Jákob vzal čerstvé pruty topolu, mandle a platanu, sloupal z nich pásky kůry, až se ukázal bílý vnitřek. 38 Ty oloupané pruty vložil před stádo do žlabů a napájecích koryt. Když se ovce a kozy přišly napít, pářily se před těmi pruty. 39 Stádo zabřezlo před těmi pruty a rodila se jim pruhovaná, skvrnitá a strakatá mláďata.
40 Potom Jákob oddělil jehňata a Lábanovo stádo postavil tváří k těm pruhovaným a načernalým kusům. Svá vlastní zvířata dával stranou a nestavěl je k Lábanovu stádu. 41 Kdykoli se pářily silné kusy ze stáda, vzal Jákob ty pruty a vložil je do žlabů stádu na očích, aby při nich zabřezly. 42 Když však stádo bylo slabé, nekladl je tam. Tak ty slabé kusy byly Lábana a silné Jákoba. 43 Tak ten muž náramně zbohatl. Měl velká stáda, otroky a otrokyně, velbloudy a osly.
Poznámky:
v. 6 Dan — v překl. soudce
v. 9 Neftalí —v překl. zápas
v. 11 Gád —v překl. štěstí, štěstěna
v. 13 Ašer —v překl. šťastná
v. 18 Isachar —v překl. je tu odškodnění
v. 20 Zabulón —v překl. úcta
v. 21 Dína —v překl. soud
v. 24 Josef —v překl. Jehova přidal
v. 35 Lában tady potají podvedl Jákoba tím, že schoval ty kusy, které měly být Jákobovou mzdou.
v. 37 topol — popř. nějaký druh bělavého stromu, možná sturač (pozn. Strongův slovník)