1 Lában časně ráno vstal, políbil své syny a dcery a požehnal jim. Odešel a vrátil se do svého kraje. 2 Jákob také šel svou cestou a potkali se s ním Boží andělé. 3 Když je Jákob uviděl, řekl: „Toto je Boží tábor.” Proto to místo pojmenoval Machanaim.
4 Jákob poslal před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seír, na edómském území. 5 Přikázal jim: „Toto řeknete mému pánu Ezauovi: ‚Toto jsou slova tvého otroka Jákoba, »Pobýval jsem u Lábana a zůstal jsem u něj až do teď. 6 Mám býky a osly, kozy a ovce, otroky a otrokyně. Poslal jsem ohlásit to svému pánu, abych nalezl milost v jeho očích.«’”
7 Poslové se k Jákobovi vrátili a řekli: „Přišli jsme k tvému bratrovi Ezauovi. Jde ti naproti a s ním 400 mužů.” 8 Jákob byl velmi vyděšený a sklíčený. Rozdělil tedy lid, který byl s ním, brav, skot a velbloudy na dva tábory. 9 Řekl si totiž: „Pokud Ezau narazí na první tábor a pobije jej, ten zbylý unikne.”
10 Jákob řekl: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Jehovo, který jsi mi řekl: ‚Navrať se do své země, ke svým příbuzným a prokážu ti dobro’. 11 Nejsem hoden tvého milosrdenství a tvé věrnosti, kterou jsi projevil svému otroku, neboť když jsem tento Jordán přecházel, měl jsem jen hůl a teď jsou ze mně dva tábory. 12 Vysvoboď mě z ruky mého bratra, z ruky Ezauovi. Bojím se, aby nepřišel a nezabil mne i matky s dětmi. 13 Ty jsi řekl: ‚Jistě ti prokážu dobro a rozmnožím tvé potomstvo jako mořského písku, jehož je tolik, že nelze sečíst.’”
14 Zůstal tam přes noc. Potom ze všeho, co měl, vzal dar pro svého bratra Ezaua, 15 to je 200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů, 16 30 kojících velbloudů s jejich mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů. 17 Svěřil je do rukou svých otroků, každičké stádo, a řekl svým otrokům: „Přejděte přede mnou a udržujte odstup mezi stády.”
18 Prvnímu přikázal: „Až se potkáš s mým bratrem Ezauem a on se tě zeptá: ‚Čí jsi? A kam jdeš? Komu patří tato zvířata před tebou?’ 19 Řekni: ‚Jsem tvého otroka Jákoba. Toto je dar pro mého pána Ezaua. A on sám jde za námi.’” 20 Druhému a třetímu a všem, kteří jdou za těmi stády, přikázal: „Přesně tato slova budete říkat Ezauovi, když na něj narazíte. 21 A ještě řeknete: ‚Hle, tvůj otrok Jákob jde také za námi.’” Řekl si: „Zkusím si ho usmířit darem, který mě předchází. A až uvidím jeho tvář, snad mě přijme.”
22 Dar šel tedy před ním a on sám zůstal v noci v táboře. 23 Ještě v noci vstal, vzal obě své ženy, obě dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil řeku Jabok. 24 Vzal je a přepravil je přes řeku spolu se vším, co měl. 25 Když zůstal sám, zápasil s ním nějaký muž až do svítání. 26 Když viděl, že ho nepřemůže, zasáhl jej do kyčelního kloubu, který se při boji vykloubil.
27 Řekl: „Pusť mě, neboť už svítá.” „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš,” řekl Jákob. 28 „Jak se jmenuješ?” zeptal se. „Jákob,” odpověděl. 29 „Už se nebudeš jmenovat Jákob ale Izrael,” řekl, „protože jsi bojoval s Bohem a s lidmi a obstáls.” 30 Jákob se ho zeptal: „Řekni mi své jméno?” „Proč se ptáš na mé jméno?” řekl. A požehnal mu tam. 31 Jákob to místo pojmenoval Penúelp, protože řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a zůstal jsem naživu.” 32 Slunce právě vycházelo, když míjel Penúel a kvůli té kyčli kulhal. 33 Proto až dodnes synové Izraele nejedí šlachu v kyčelním kloubu, protože Jákoba zasáhl právě do té šlachy v kyčelním kloubu.
Poznámky:
v. 3 Machanaim — v překl. dva tábory
v. 31 Penúel — v překl. Boží tvář