1 O dva roky později měl faraon sen. Stál u řeky. 2 A hle, z řeky vyšlo sedm na pohled pěkných a tučných krav a pásly se v rákosí. 3 Po nich z řeky vyšlo sedm jiných krav, na pohled ošklivých a hubených, a stály vedle těch prvních na břehu řeky. 4 Ty na pohled ošklivé a hubené krávy pozřely těch sedm na pohled pěkných a tučných krav. Pak se faraon probudil.
5 Když zase usnul, měl druhý sen. A hle, na stéble vyrostlo sedm tučných a dobrých klasů. 6 Po nich vyrostlo sedm jiných klasů, hubených a ošlehaných východním větrem. 7 Těch sedm hubených klasů pohltilo těch sedm tučných a plných klasů. Poté se faraon probudil. A hle, byl to sen. 8 Když bylo ráno, byl na duchu rozrušen. Poslal a zavolal si všechny egyptské věštce a všechny mudrce a pověděl jim své sny. Nenašel se však nikdo, kdo by faraonovi jeho sny vyložil.
9 Potom k faraonovi promluvil vrchní číšník a řekl: „Dnes si vzpomínám na své provinění. 10 Faraon se rozhněval na své otroky a vsadil mě do vězení do domu velitele stráže, mě a vrchního pekaře. 11 Ve stejnou noc jsme měli sen, já i on, sen s jeho výkladem 12 Byl tam s námi mladý Hebrej, otrok velitele stráže. Vyprávěli jsme mu naše sny a on nám je vyložil, každému vyložil jeho vlastní sen. 13 A tak jak nám to vyložil, tak se i stalo. Mně faraon vrátil můj úřad a jeho oběsil.”
14 Faraon tedy poslal a zavolal si Josefa. Rychle ho vyvedli z vězení. Oholil se, převlékl a přišel k faraonovi. 15 Faraon řekl Josefovi: „Měl jsem sen a nikdo jej nedokázal vyložit. O tobě jsem slyšel, že když slyšíš sen, dokážeš jej vyložit.” 16 „Nejsem to já, ale Bůh dá faraonovi žádoucí odpověď.” odpověděl Josef.
17 Faraon tedy řekl Josefovi: „Zdálo se mi, že stojím na břehu řeky. 18 A hle, z řeky vyšlo sedm tučných a pěkných krav a pásly se v rákosí. 19 Za nimi vyšlo sedm jiných krav, hubených a ošklivých, jaké jsem v celé egyptské zemi nikdy neviděl. 20 Ty hubené a ošklivé krávy pohltily těch sedm předchozích krav. 21 A i když je pozřely, přesto nebylo znát, že by jedly. Byly pořád stejně hubené jako předtím. Pak jsem se probudil. 22 Měl jsem ještě jiný sen. Na jednom stéblu vzešlo sedm plných a pěkných klasů. 23 Za nimi vzešlo sedm uschlých a hubených klasů, ošlehaných východním větrem. 24 A ty hubené klasy pozřely těch sedm pěkných klasů. Vyprávěl jsem to svým věštcům, ale nikdo z nich mi to nedokázal vyložit.”
25 Josef faraonovi odpověděl: „Faraonův sen je jeden a tentýž. Bůh faraonovi ukázal, co hodlá udělat. 26 Sedm pěkných krav je sedm let, stejně tak sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden a tentýž sen. 27 Sedm hubených a ošklivých krav, které vystupují po nich, je sedm let. A sedm prázdných klasů, ošlehaných východním větrem, bude sedm let hladu. 28 To je to, co jsem faraonovi říkal. Bůh ukázal faraonovi, co hodlá udělat.”
29 „Na celou egyptskou zemi přichází sedm let velké hojnosti. 30 Poté nastane sedm let hladu, kdy bude veškerá předchozí hojnost v egyptské zemi zapomenuta a hlad pohltí celou zem. 31 Ta předchozí hojnost nebude ani připomínána kvůli následnému hladu, protože bude velmi tíživý. 32 A to, že ten sen se faraonovi opakoval, znamená, že ta věc je ustanovená Bohem a ten ji rychle vykoná. 33 Proto nyní ať faraon vyhledá rozvážného a moudrého muže a ustanoví jej nad egyptskou zemí. 34 Toto ať faraon učiní a určí si zástupce nad zemí, kteří budou během těch sedmi let hojnosti vybírat pětinu z úrody egyptské země. 35 Ať shromáždí veškeré jídlo z těch dobrých let, které přichází, a uskladní obilí pod rukou faraona a střeží to jídlo ve městech. 36 Tak bude zajištěna zásoba jídla v zemi pro ta léta hladu, která nastanou v egyptské zemi, aby kvůli hladu nebyla země zničena.”
37 Ta řeč se líbila faraonovi i všem jeho otrokům. 38 Faraon řekl svým otrokům: „Mohli bychom najít někoho takového, jako je tento muž, v němž je Boží Duch?” 39 Josefovi pak řekl: „Jelikož Bůh toto vše ukázal tobě, není nikdo tak rozvážný a moudrý jako ty. 40 Ty budeš nad mým domem a tvým slovem se bude řídit všechen můj lid. Budu tě převyšovat pouze trůnem.”
41 Faraon ještě řekl Josefovi: „Pohleď, ustanovil jsem tě nad celou egyptskou zemí.” 42 Faraon si z ruky sňal prsten a navlékl jej Josefovi na ruku. Oblékl jej lněným rouchem a kolem krku mu dal zlatý řetěz. 43 Dal jej vozit na svém druhém voze a volali před ním: „Klaňte se!” Ustanovil ho nad celou egyptskou zemí. 44 „Já jsem faraon a bez tvého svolení nikdo v egyptské zemi nezvedne ani ruku ani nohu,” řekl faraon Josefovi. 45 Faraon dal Josefovi jméno Safenat Paneachp a dal mu za ženu Asenat, dceru Potífera, kněze z Ónu. Josef projel celou egyptskou zem. 46 Josefovi bylo 30 let, když stanul před faraonem, králem Egypta. Josef opustil faraonovu přítomnost a projel celou egyptskou zem.
47 Během sedmi let hojnosti země vydala plné hrsti úrody. 48 Josef shromáždil všechno jídlo z těch sedmi let, které nastaly v egyptské zemi, a uložil jej ve městech. Uložil v nich jídlo z okolních polí. 49 Tak Josef nashromáždil obilí jako mořského písku, až jej nakonec přestal počítat, neboť jej bylo bezpočet. 50 Ještě předtím než přišly roky hladu, se Josefovi narodili dva synové, které mu porodila Asenat, dcera kněze z Ónu Potífera. 51 Prvorozenému dal Josef jméno Manassesp. „Neboť,” jak řekl, „Bůh mi dal zapomenout na všechnu tu námahu a celý dům mého otce.” 52 Druhého syna pojmenoval Efraimp. „Neboť,” řekl, „Bůh mě učinil plodným v zemi mého trápení.”
53 Uběhlo tedy sedm let hojnosti v egyptské zemi 54 a nastalo sedm let hladu, tak jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v egyptské zemi byl chléb. 55 Když celá egyptská zem hladověla a lid začal volat k faraonovi o chléb, řekl faraon všem Egypťanům: „Jděte za Josefem a udělejte, co vám řekne.” 56 Po celé širé zemi byl hlad, tak Josef otevřel všechny obilnice a prodával obilí Egypťanům, neboť se hlad rozmohl v celé egyptské zemi. 57 Všechny země přicházely do Egypta za Josefem, aby si nakoupily obilí, neboť hlad se rozmohl po celém světě.
Poznámky:
v. 51 Manases — v překl.. dává zapomenout
v. 52 Efraim — v. překl. dvojí ovoce
