1 Josef přikázal správci svého domu: „Naplň pytle těchto mužů jídlem, jak jen dokážou unést, a do každého z pytlů jim nahoru dej jejich peníze. 2 Potom dej můj pohár, ten stříbrný, nahoru do pytle toho nejmladšího spolu s jeho penězi za obilí.” Udělal tedy, co Josef řekl. 3 Ráno, když se rozednilo, byli ti muži spolu se svými osly propuštěni.
4 Když opustili město, ale nebyli ještě daleko, řekl Josef svému správci: „Vstaň, pronásleduj ty muže a až je dostihneš, řekni jim: „Proč jste odplatili zlým za dobré? 5 Není toto pohár, ze kterého můj pán pije a z něhož věští? To, co jste udělali, bylo zlé.”
6 Když je dohonil, mluvil k nim tato slova. 7 Ti mu odpověděli: „Proč můj pán říká taková slova? Jen to ne, aby tví otroci provedli něco takového. 8 Vždyť peníze, které jsme našli navrchu v našich pytlích jsme ti z kenaanské země zase přinesli nazpět. Jak bychom potom mohli krást stříbro či zlato z domu tvého pána? 9 Ať zemře ten z tvých otroků, u něhož se to najde. A my sami budeme otroky našeho pána.” 10 „Tak dobrá,” řekl. „Stane se, jak říkáte. Ten, u něhož se to najde, bude mým otrokem. Vy pak budete zproštěni viny.”
11 Nato všichni rychle sundali své pytle a otevřeli je. 12 On je potom začal prohledávat a začal u toho nejstaršího a skončil u nejmladšího. Ten pohár se našel v Benjamínově pytli. 13 Oni roztrhli svá roucha, naložili znova své osly a vrátili se do města. 14 Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, protože tam ještě byl. A poklonili se mu až k zemi.
15 Josef jim řekl: „Čeho jste se to dopustili? Cožpak nevíte, že muž jako já umí věštit?” 16 „Jak máme svému pánu odpovědět? Co na to říct? Je vůbec nějaká omluva?” odpověděl Juda. „Bůh odhalil vinu tvých otroků. Nyní tedy jsme otroci svého pána, my i ten, u něhož se pohár našel.” 17 „V žádném případě, něco takového neudělám,” odpověděl Josef. „Mým otrokem bude pouze ten, u něhož se našel ten pohár. A vy v pokoji odejděte za svým otcem.”
18 Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol, prosím, můj pane, svému otroku promluvit k uším svého pána. Ať nevzplane tvůj hněv proti tvému otroku. Neboť ty jsi jako faraon sám. 19 Můj pán se ptal svých otroků takto: ‚Máte otce nebo bratra?’ 20 A my jsme svému pánu odpověděli: ‚Máme otce, je už starý, a je tu syn jeho stáří, teprve mladík. Jeho bratr je mrtvý. Po své matce zůstal jen on sám. A jeho otec ho miluje.’ 21 Ty jsi řekl svým otrokům: ‚Přiveďte ho ke mně, abych na něj mohl pohlédnout.’ 22 My jsme mému pánu řekli: ‚Chlapec nemůže opustit svého otce. Pokud by svého otce opustil, jeho otec by zemřel.’ 23 A ty jsi svým otrokům řekl: ‚Pokud váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nepohlédnete už do mé tváře.’”
24 „Když jsme se potom vrátili k tvému otroku a mému otci a vyprávěli jsme mu slova mého pána, 25 náš otec řekl: ‚Jděte a nakupte nám trochu jídla.’ 26 My jsme odpověděli: ‚Nemůžeme sestoupit, pokud s námi nebude náš nejmladší bratr. Pak sestoupíme. Nemůžeme pohlédnout tomu muži do tváře, pokud s námi nebude náš nejmladší bratr.’”
27 „Tvůj otrok a náš otec nám řekl: ‚Víte, že mi má žena porodila dva syny. 28 Jeden mi odešel a já jsem řekl: ‚Ten bude určitě rozsápán a už jsem ho znovu nespatřil. 29 Vezmete-li mi i tohoto a stane se mu něco zlého, přivedete mé šediny v žalu do podsvětí.’”
30 „Proto jestli se k tvému otroku a mému otci vrátím a chlapec s námi nebude, jelikož jeho život je svázán s životem chlapce, 31 až uvidí, že s námi chlapec není, zemře a tví otroci přivedou šediny tvého otroka a našeho otce v žalu do podsvětí. 32 Tvůj otrok se zaručil za chlapce svému otci se slovy: ‚Jestliže ti ho nepřivedu, potom já budu navždy viníkem svého otce.’ 33 Proto nyní, prosím, nechť tvůj otrok zůstane namísto chlapce za otroka mého pána, aby chlapec mohl odejít se svými bratry. 34 Vždyť jak můžu vystoupit ke svému otci a nemít s sebou chlapce? Jenom bych viděl, jak se mému otci děje zlo.”