1 Bůh však pamatoval na Noema, na vše živé a všechnu zvěř, která s ním byla v arše. Proto Bůh seslal vítr, který prošel zemí a vody poklesly. 2 Hlubinné prameny a nebeská stavidla se zavřely a déšť ustal. 3 Vody stále víc ustupovaly, takže po 150 dnech jí bylo už méně. 4 Sedmého měsíce a sedmnáctého dne archa spočinula na pohoří Ararat. 5 Vody dál ustupovaly až do desátého měsíce a prvního dne, kdy byly odkryty vrcholky hor.
6 Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, které v arše udělal, 7 a vypustil havrana, který odlétal a vracel se zase zpátky, dokud vody na zemi zcela nevyschly. 8 Potom vyslal holubici, aby zjistil, zda voda dostatečně opadla. 9 Když holubice nenašla místo, kde by usedla, vrátila se zpátky do archy. Voda byla totiž ještě po celé zemi. On pak natáhl ruku, vzal ji a vnesl zpět do archy. 10 Počkal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici z archy. 11 Holubice se k němu k večeru vrátila a vida, v zobáčku měla čerstvou olivovou ratolest. Z toho Noe poznal, že voda už opadla. 12 Počkal ještě dalších sedm dní a vypustil holubici. Tentokrát se k němu už nevrátila.
13 Když bylo Noemovi 601 let, prvního dne prvního měsíce, vody na zemi vyschly úplně. Tehdy Noe otevřel dveře archy a podíval se a vida, povrch země byl úplně suchý. 14 Ve druhém měsíci, 27. dne byla země suchá.
16 „Vyjdi z archy se svou ženou, svými syny a ženami svých synů. 17 Všechno živé ze všeho těla, kteří jsou s tebou, z ptactva, zvěře a všech zemských plazů, ze všeho, co se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se na zemi hemží, a jsou plodní a množí se.”
18 Vyšel tedy Noe a jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů s ním z archy; 19 též všechno živé, každý zemský plaz, veškeré ptactvo, vše, co se na zemi hýbe, podle svých druhů. 20 Noe postavil Jehovovi oltář a vzal ze všech čistých zvířat a z čistého ptactva a obětoval na tom oltáři zápalnou oběť. 21 Jehova ucítil příjemnou vůni a řekl ve svém srdci:
„Už více neprokleji zem kvůli člověku, protože myšlení lidského srdce je už od jeho mládí zlé. Ani už nikdy nebudu bít vše živé, jako jsem učinil. 22 Neboť dokud potrvá země, nepřestane ani setí ani žeň, chlad a horko, léto a zima, den a noc.”