1 V ten den navštíví Jehova s mečem tvrdým, velikým a mocným leviatana, prchajícího hada, a leviatana, vinoucího se hada, a zabije toho mořského draka. 2 V ten den rozkošná bude vinice, písní ji opěvujte. 3 Já, Jehova, ji strážím a každou chvíli ji zavlažuji. Ve dne v noci nad ní držím stráž, aby jí nikdo neublížil.a 4 Nehněvám se. Kdyby se mnou bojovala a trní a bodláčí mi dala, vykročil bych a do jednoho bych je spálil. 5 A nebo nechť mé ochrany se chopí a uzavře se mnou mír, nechť uzavře se mnou mír.
6 Přijde den, kdy Jákob kořeny zapustí, kdy Izrael vykvete a pupeny mu vyraší. Svým ovocem tvář světa naplní. 7 Copak Bůh bil Izrael tak, jak bil ty, co bili jej? Byl snad pobíjen tak, jak pobíjel Bůh jiné?b 8 Zahnalc jsi ji a zapudil, svou při jsi vedl s ní, odvál jsi ji větrem silným, větrem východním.d 9 Proto takto bude usmířena Jákobova převrácenost, a až se odvrátí od svého hříchu, ovocem toho bude toto: kameny z oltáře dá na vápenné kamínky rozdrtit, stát už nebudou ašérye a sluníkyf. 10 Jistě zpustne opevněné město a sídliště bude opuštěno a jako pustina zanecháno. Tele se tam bude pást, na tom místě bude uléhat, jeho větve bude sžírat. 11 Jeho větve když uschnou, budou polámány, ženy přijdou a zatopí s nimi — tomu lidu totiž rozum chybí. Proto se jejich učinitel nad nimi nesmiluje, ten, kdo je zformoval, jim milost neposkytne.
12 V ten den se stane, že od proudu Řeky až po potok egyptský Jehova mlátit bude, jeden po druhém shromážděni budou děti Izraele. 13 V ten den se stane, že na velký beranní roh troubit se bude a přijdou ti, co hynuli v zemi asyrské, a vyhnanci v zemi egyptské a klanět se budou Jehovovi na svaté hoře v Jeruzalémě.
Poznámky:
(a) h. navštívit
(b) v tomto verši slovo Bůh nahrazuje v doslovném znění zájmeno on, pro lepší srozumitelnost
(c) v h. podstatné jméno; jiní předkládají jako výraz pro mírné jednání. V podstatě zahnání do vyhnanství se dá samo o sobě chápat jako mírné jednání ve srovnání s tím, jak Bůh jednal s okolními národy, když je soudil. Když Jozue s Izraelem vstupoval do zaslíbené země, měl nařízeno vyhladit národy, které tam bydleli.
(d) dosl. v den východního větru
(e) ašéry — posvátné kůly či upravené stromy, které sloužily k uctívání bohyně Ašéry
(f) sluníky — sluneční pilíře nebo sloupy k uctění slunečních božstev; heb. slovo ḥammān odvozeno od slova ḥammāh, což znamená slunce (Iz 17,8)