1 Běda ti, Ariel, Ariel,a město, kde David usadil seb. Jen si dál rok za rokem svátky opakujte. 2 Tíseň však přivedu na Ariel, bude mít nářek a zármutek, jako obětní ohništěc mi bude. 3 Rozprostřu svůj stan kolem tebe, sevřu tě svým vojskem, vztyčím proti tobě obléhací věže.d 4 Snížena budeš, od země mluvit budeš a z prachu schouleně bude znít tvá řeč. Tvůj hlas — jakoby od země mumlal dotazovač duchů zemřelých —, tvá promluva z prachu slabé šeptání. 5 Množství tvých nepřátel bude jako jemný prášek, množství ukrutníků jako plevy, které vítr před sebou žene.e Náhle a znenadání se to stane. 6 Hromobitím, zemětřesením a velkým burácením Jehova zástupů navštíví tě, vichřicí, smrští a plamenem stravujícího ohně.
7 Jako sen, jako noční vidění bude množství všech národů, co proti Ariel válčí, všech, co válčí proti ní a jejím pevnostem, těch, co ji sužují. 8 Bude to, jako když hladový ve snu sní o tom, že jí, ale když se probudí, žaludek má prázdnýf, nebo jako když žíznivý o tom, že pije, sní, ale když se probudí, je vyprahlý a jeho tělo žízní. Tak bude s tím množstvím všech národů, co proti hoře Sijón válčí.
9 Otálejte a zaražení buďte! Zavírejte oči a slepí buďte! Opilí jsou, ne však vínem, potácí se, ne však opojným nápojem. 10 Nebo Jehova na vás vylil ducha hluboké dřímoty, zavřel vaše oči, proroky, přikryl vaše hlavy, vidoucí. 11 Jako slova zapečetěného svitku je vám veškeré vidění. Když Písma znalému jej podají se slovy: ‚Čti, prosím!‘ ‚Nemohu, je zapečetěný,‘ odpoví. 12 Podají-li svitek tomu, kdo je Pisma neznalý se slovy: ‚Čti, prosím.‘ ‚Já jsem Písma neznalý,‘ odpoví. 13 Můj Pán praví:
„Protože se tento lid svými ústy přibližuje a svými rty mě ctí, ale jejich srdce se mi vzdaluje a bojí se mě jen z příkazu lidí,g 14 proto opět podivuhodně s tímto lidem naložím, podivuhodně a předivně: zahyne moudrost moudrých a rozumnost rozumných zastřena bude.“
15 Běda těm, kteří před Jehovou v hloubce své záměry ukrývají, své činy pod rouškou tmy páchají a říkají, ‚Kdo nás vidí, kdo o nás ví?‘ 16 Ó, jaká to vaše převrácenost! Copak se hlína stejně jako hrnčíř cení? Řekne snad dílo o svém tvůrcih: ‚On mě neučinil?‘ Řekne snad výtvor o tom, kdo ho zformoval: ‚Ničemu nerozumí?‘
17 Už to nebude trvat dlouho, jen kratičko a Libanon se v ovocný sad změní a ovocný sad cenu lesa bude mít. 18 V ten den hluší slova knihy uslyší a z temnoty a tmy oči slepých uvidí. 19 Pokorní se v Jehovovi rozveselí a chudí z lidu se ve Svatém Izraele zaradují. 20 Ustane ukrutník, posměvač skončí a ti, kdo jsou pro nepravost pohotoví, budou vyhlazeni: 21 ti, kteří k hříchu člověka slovem svádí, léčku kladou tomu, kdo v bráně soudíi, a spravedlivého k nepravostij odvádí.
22 Proto takto praví o domu Jákoba Jehova, který vykoupil Abrahama:
„Jákob už nebude zahanben, jeho tvář už nebude blednout studem. 23 Neboť uzří děti své, dílo rukou mých, v středu svém, jak posvěcují jméno mé a posvěcují Svatého Jákobova a před Bohem Izraele třesou se. 24 Ti, co duchem bloudí, rozumnost poznají a ti, co reptají, přijmou poučení.“
Poznámky:
(a) symbolické označení Jeruzaléma; h. Boží lev (lvice), lev je symbolem odvahy a statečnosti a také symbolem kmene Juda (viz. Gn 49,9); vzhledem k tomu, že Bůh mluví o Jeruzalému jako o ženě, jinde jako o dceři siónské, uvádím v ženském rodě
(b) heb. dosl. vztyčil stan
(c) h. Ariel — slovní hříčka; v tomto smyslu ohniště pro zápalné oběti, srov Ez 43,16, kde slovo pro ohniště je h. aríel
(d) nebo náspy — nánosy zeminy jako rampy k překonání hradeb
(e) nepíše se tu o zkáze cizozemců, ale cizozemci jsou Božím nástrojem navštívení Jeruzaléma
(f) h. dosl. jeho duše (život, bytí) je prázdná; dále obdobně
(g) dosl. bázeň ke mně je naučena lidským příkazem
(h) tvůrce míněn spíše v obecném smyslu, (jako třeba řekne obraz o malíři, „Nenamaloval mě!““), než že by tu byl tím tvůrcem míněn Bůh sám, proto malé t, ale samozřejmě Bůh tím ilustruje sám sebe; můžeme říct, že člověk je jediným stvořením, které popírá svého Stvořitele
(i) bylo zvykem, že lidé přicházeli do městské brány řešit své spory a uzavírat smlouvy (viz třeba Rt 4,1)
(j) h. k bezforemnosti, prázdnotě, nicotnosti; do zmatku a chaosu, něčeho, co nemá smysl a užitek (slovo nicotnost jinde znamená modlu)