1 Běda synům vzpurným, je výrok Jehovův:
„Radou se řídí, ne však mojí, vylévají úlitbu, jež z mého Ducha není — jenom si hřích na hřích kupí. 2 Do Egypta sestupují, ale mých úst se neptají, v síle faraona aby sílu měli, ve stínu Egypta aby se skryli. 3 Síla faraona bude vaší hanbou a útočiště ve stínu Egypta vaší potupou. 4 Ačkoli jeho knížata byli v Soánu, jeho vyslanci v Chánesu, 5 kvůli lidu, jež jim neprospěje, všichni zahanbeni budou, nepomůže ani neprospěje, bude jim k hanbě a k posměchu.“
6 Břímě o zvířatech negevských:
Skrze zem trápení a úzkosti,
kde jsou lvice a lev,
zmije i létající had ohnivý,
na hřbetech oslů vezou své bohatství,
na hrbech velbloudů své poklady
lidu, který jim nebude prospěšný.
7 Egyptská pomoc je holý klam, proto jsem o něm prohlásil: ‚Chvástal, co se k ničemu nemá.‘a
8 Nyní jdi a na tabulku to vyryj přímo před nimi a do svitku zapiš, ať jim to je na svědectví ve dnech příštích navěky a navždy, 9 že lid tento je vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří poslouchat Jehovův zákon nejsou ochotní, 10 kteří vidoucím říkají, ‚Zdržte se vidění,‘ a prorokům, ‚Neprorokujte nám slova přímosti. Mluvte k nám slova úlisná, prorokujte klam. 11 Sejděte z cesty, uhněte ze stezky, ať nám Svatý Izraele zmizí z očí.’“b
12 Proto takto praví Svatý Izraele:
„Protože tímto slovem pohrdáte a útlaku a převrácenosti důvěřujete a na ni spoléháte, 13 proto vám tato vina bude kritickou trhlinou, která se šíří hradbou vysokou, jejíž roztržení přijde náhle a v okamžiku. 14 Rozbije se, jako když se nenávratněc napadrť hrnčířův džbán roztříští, že se v té drti ani střípek nenajde pro vzetí ohně z ohniště nebo vody z nádrže.“
15 Proto takto praví můj Pán Jehova, Svatý Izraele:
„V navrácení a spočinutí záchrana vaše, v utišení a důvěře je síla vaše. Ale vy nechcete. 16 Řekli jste, ‚Ne, na koních utečeme.‘ — Proto utíkat budete.‘ ‚Na rychlých pojedeme.‘ — Proto rychlí budou vaši pronásledovatelé. 17 Okřikne jeden a tisíc uteče, na pokřik pěti prchat budete, dokud jako žerď na vrcholku hory a jako korouhev na kopci nezůstanete.“
18 Z toho důvodu Jehova vyčkává, aby se nad vámi smiloval, proto povstane, aby se nad vámi smiloval. Neboť Jehova je Bůh soudu. — Blaze každému, kdo na něj očekává.d 19 Neboť lid na Sijónu v Jeruzalémě bydlet bude. Plakat už více nebudeš. K hlasu tvého volání bude milostiv, jakmile tě uslyší, odpoví. 20 A i když vám můj Pán dává chléb úzkosti a trápení, tví učitelé se už nebudou muset skrývat v ústraní, své učitele na vlastní oči uvidíš. 21 Za sebou na vlastní uši říkat uslyšíš: ‚Toto je ta cesta, jděte po ní, ať už vpravo či vlevo jste si jit zvolili.‘e 22 Za nečisté vám budou vaše tesané modly stříbrem potažené a vaše lité modly zlatem oděnéf, odvrhnete je jako prádlo krvotokem ženy znečištěnég, řeknete jim, ‚Táhněte!‘ 23 Dá déšť pro tvé osivo, kterým zemi oseješ, šťavnaté a tučné bude zrno, jež ti vydá zem. 24 Voli a osli žrát budou solenou píci, jež se prohazuje lopatou a vidlemi. 25 Na každé vysoké hoře a každém pahorku vyvýšeném budou řeky a proudy vod, v den porážkyh veliké, kdy věže padnou. 26 Světlo měsíce jako světlo slunce bude a světlo slunce jako světlo sedmi dnů, sedmkrát takové, v den, kdy Jehova zlomeninu svého lidu obváže a uzdraví těžké rány, jimiž ranil je.
27 Hle, Jehovovo jméno zdaleka přichází, s planoucím hněvem, v hustém oblaku zahalen.i Jeho rty jsou plné rozhořčení, jeho jazyk oheň sžírající. 28 Jeho dech jako tok rozvodnilý, až k šíji sahající, národy bude prosívat sítem marnosti, uzdou svodu jim sevře čelisti.j 29 Na rtech píseň mít budete, jako za noci, kdy se slavnost posvěcuje, a v srdci radost, jako ten, kdo s flétnou na Jehovovu horu jde, ke Skále Izraele.k 30 Svůj majestátný hlas Jehova dá zaznít a zjeví svou ráznou paži, s běsnícím hněvem a plamenem stravujícího ohně, s prudkou bouří, přívalem vodl a těžkým krupobitím. 31 Hlasem Jehovovým se Aššúr zděsí, holí jej bude bít.m 32 A každý úder určenou holí, který Jehova na něj vloží, zvukem tamburín a lyr doprovázen bude, rozmáchne se v bitvě a bojovat s ním bude. 33 Neboť Tófetn už je předem přichystán pro tebe, i pro krále je připraven, jím vyhlouben i rozšířen, dřevěná hranice i dříví hodně, dech Jehovův jako tok síry jej zapaluje.
Poznámky:
(a) h. tiše sedící; prázdně se chvástá, ale nic nedělá
(b) h. odejde od naši tváře
(c) h. bez lítosti, bez ušetření— rozumněno v kontextu tak, že je nádoba naprosto zničena, není ušetřena, nebude možné ji ani částečně použít
(d) Bůh vyčkává, čeká, až bude moci vylít svou milost. Je Bohem soudu, trestá je za hříchy, aby se potom nad nimi slitoval. Sladké chutná nejlíp po tom hořkém. Ale ti, kdo očekávají na něj, se mají dobře a nemusí si tímto projit. Lidé často neví, co mají, dokud o to nepřijdou, protože to berou jako samozřejmost. Lidé si neváží chleba, dokud nemají hlad.
(e) Dt 5,32; Dt 17,11; Dt 28,14; Joz 1,7;
(f) v heb. je zde použito slovo pro kněžské roucho efod — může tím být ještě silněji vyjádřené, jakou hodnotu pro ně ta zlatem potažená modla měla, jakou svátostí a respektem, jako by s modlou odhodili i její kněze, také tím může být vyjádřena odpornost této modly jako padělku a napodobeniny Božího ustanovení
(g) viz Lev 15,19-30
(h) ve smyslu pobijení, vraždění
(i) srov. Ex 19,18
(j) srov. Řím. 1,18-32
(k) 1Kr 1,40
(l) n. průtrž, liják
(m) srov. Iz 10,5. 24 — Aššúr byl Pánovou holí k trestání Izraele, ale sám bude holí bit
(n) Tófet — místo u Jeruzaléma v Údolí Hinnom (Gehenna), kde Izraelité ve svém modlářském období „prováděli děti skrze oheň“ (viz. 2Kr 23,10; Jer 7,31)