1 V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl mého Pána sedícího na trůnu, vysokém a vyvýšeném, a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním stáli serafové. Každý z nich měl šest křídel, dvěma si zakrývali tvář, dvěma nohy a dvěma létali. 3 Volali jeden na druhého: „Svatý, svatý je Jehova zástupů, celá zem je plná jeho slávy.“ 4 Čepy prahu se hnuly od hlasu volajícího a dům se naplnil dýmem.
5 Řekl jsem: „Běda mi, to je můj konec, neboť jsem člověk nečistých rtů, žiji mezi lidmi nečistých rtů a mé oči viděli Krále, Jehovu zástupů.“ 6 Přiletěl ke mně jeden ze serafů, v ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, 7 a dotkl se mých úst se slovy: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů, tvá nepravost byla odňata, tvůj hřích byl přikryt.“
8 Uslyšel jsem hlas mého Pána, jak říká: „Koho pošlu, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Jsem tu já, mě pošli.“ 9 Řekl:
„Jdi a pověz tomuto lidu, ‚Slyšte si, slyšte, ale nepochopíte, dívejte se, dívejte, ale nepoznáte.‘ 10 Učiň srdce tohoto lidu tučným a jejich uši těžkými, oslep jejich oči, aby očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem nepochopili, neobrátili se a nebyli uzdraveni.“ a
11 Řekl jsem: „Můj Pane, až dokdy?“ Odpověděl mi: „Až dokud nebudou města zpustošená, protože budou bez obyvatel a domy bez lidí, a půda zanechána pustou.“ 12 Jehova vzdálí každého člověka, v zemi bude velká opuštěnost. 13 Zůstane-li v ní byť jen desetina, i ta bude vypálena. Jako když po kácení terebintu či dubu zůstane jen pahýl, tak ten její pahýl bude to svaté símě.
Poznámky:
(a) Mt 13,14; J 12,40; Sk 28,26