Láska je často ztotožňována s city, tzn. že čím silnější city, tím větší láska. Něco málo bych se pokusil o tom napsat.
City chápu tak, že souvisí a emocemi, ztn. že signalizují míru emočního prožitku k osobě či věci co pro mě ta věc či osoba znamená v životě. Zamilovanost například je hodně emocionální záležitost spojená s fyzickou přitažlivostí. Nic proti emocím. Emoce jsou ale různé, radost vs. smutek či hněv například. Jsou příjemné i nepříjemné. Strach je také emoce a lidé mají tendenci strach o někoho považovat za důkaz lásky.
Bible ale říká toto:
„V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ (1J 4,17-18)
Zde se píše, že láska a strach jsou až protiklady. Dokonalá láska strach zahání. Strach je symptom nedostatku lásky, nicméně ukazuje city k někomu či něčemu. Člověk se podobně bojí i o to, aby nepřišel o nějakou věc, auto, dům anebo práci. A také to signalizuje zájem. Ale spíše než o druhého tak zájem o sebe, protože v citech a emocích se projevuje citová závislost na druhé osobě či věci. Člověk ma pocit, že by bez té osoby či věci nebyl schopen žít.
V řečtině existuje několik slov, které vyjadřují určitou formu lásky: agape, filia, storgé a eros. Pokusím se je trošku rozebrat z biblického kontextu.
Agape
Ve výše zmíněné citaci z 1. Janovy epištoly se píše, že dokonalá láska zahání strach, tedy negativní emoci, která člověka sužuje a trýzní. Zde je právě v řečtině použito slovo agape. Tedy je to agape láska, ne filia, storgé ani eros, která zahání strach. Toto slovo vyjadřuje obecnou lásku, taky se tato láska definuje jako láska obětavá.
„Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.“ (J 15,13)
V tomto verši je použito v řečtině slovo agape. V řečtině sloveso fileo označuje milovat někoho přátelskou láskou. Zde však ale ve vztahu k přátelství fileo použité není. Je to agape láska, která je ochotna položit život za druhého.
„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16)
Je to agape láska, která vedla Otce k tomu, aby dal svého Syna jako oběť za naše hříchy.
„On mu řekl: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sebe samého.‘ Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.““ (Mt 22,37-40)
Zde je agape použito jak k lásce k Bohu tak k lidem.
Člověk by řekl, že na základě této pasáže máme dvě největší přikázání. Ve skutečnosti máme největší jen jedno, to první. Druhé je pouze plodem či ovocem toho prvního.
Máme vším milovat Boha, 100% dát Bohu. Když dáme veškerou lásku Bohu, jaká vlastně zbývá pro blízkého člověka? Věřím tomu, že řešení vězí v tom, že nejprve přijímáme Boží lásku pro sebe a z té, která obohatila nás, obohacujeme druhé. Je to jako s požehnáním. Nejdřív přijímáme pro sebe a z toho žehnáme blízkým. Ježíš zmínil dvě přikázání, ale tři osoby.
Dle této pasáže je toto pořadí osob:
- Bůh
- já
- ostatní: rodina, přátelé, atd.
Máme milovat blízkého jako sebe samé, a to nejde, pokud nemáme nejprve rádi sami sebe láskou agape. Přijímáme ji od Boha pro sebe a potom z toho dáváme druhým. Samozřejmě nemyslím nějakou narcistickou sebelásku. Potřebujeme vědět, že jsme sami milovaní a to nás naplňuje až k přetékání.
„My milujeme, neboť on první miloval nás. Řekne-li někdo: ‚Miluji Boha,‘ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.“ (1J 4,19-21)
Zároveň platí to, že kdo říká, že miluje Boha, má milovat i druhé. Opravdová láska k Bohu vede k lásce k lidem, bratrům ve víře, a pak dalším.
Někdo by lásku agape definoval jako bratrskou lásku. Věřím ale, že láska agape je nejvyšší forma lásky, je prostě všezahrnující, dokonce zahrnuje i nepřátele.
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují,“ (Mt 5,44)
Kvality této lásky popsal apoštol Pavel v 1. Korintským 13:
„Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.“ (1K 13,4-7)
Chtěl bych vypíchnout to všechno snáší. Právě toto v praxi může znamenat lásku k nepříteli. Člověk vám může dělat strašné věci a vy ho pořád budete milovat. To znamená, že se musíte odprostit od jakýchkoli negativních pocitů a emocí. Může to znamenat milovat toho, kdo vám zabil dítě. Uchopit tuto lásku v čase takové tragédie či ztráty milované osoby může být tím největším zápasem v životě. Tato láska je absolutně extrémní ve své aplikaci. Znamená zapřít osobní zášť, emoce, právo na spravedlivou odplatu a uchopit to tak, že ať už váš nepřítel udělal cokoliv, pořád je hoden této lásky. Tato láska nemá nic společného se zásluhami. Nikdo si ji nezaslouží. Je naprosto nezaslouženým darem. Touto láskou nás miluje Bůh, takovou láskou je On sám.
„A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“ (1J 4,16)
Filia
„Židé říkali: „Hle, jak ho měl rád.““ (J 11,36)
Tento verš je v kontextu situace, kdy za Ježíšem přišli lidé se zprávou o smrti Lazara. Ježíš se sám dokonce rozplakal nad zprávou o jeho smrti a pohřbu. A Židé z toho usoudili, že ho měl rád.
Zde je použito sloveso fileo. V příběhu o smrti Lazara lze vnímat osobní náklonnost, kterou Ježíš k Lazarovi cítil. Není tady řeč o agape.
Právě v tomto verši je vidět praktický lidský význam lásky fiília. Jde o citovou náklonnost k někomu. Obecně se tato láska definuje jako „přátelská láska“. V řečtině se přátelství řekne filia. Název amerického města Filadelfie v překladu znamená bratrská láska, tedy tato láska není v praxi výlučně o přátelství. Například je toto slovo použito ve vztahu Otce a nás věřících:
„Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.“ (J 16,27)
V tomto verši se z hlediska použití píše, že Otec nás „citově“ miluje, protože my jsme si „citově“ zamilovali Ježíše. Použití tohoto slova naznačuje určitou citovou vazbu k nějaké osobě. Takže ve srovnání s agape je láska filia více vztahovou záležitostí. Láska agape nevyžaduje nějaký konkrétní druh vztahu. Milovat láskou agape můžeme někoho úplně cizího, koho jsme nikdy dříve nepotkali a neměli jsme tudíž možnost si k němu vypěstovat náklonnost. Lazar byl pro Ježíše osobně blízkým člověkem. Byl to bratr Marie a Marty, to znamená, že Ježíš ho osobně znal a měl ho rád.
Je však jedna velmi důležitá věc. Láska filia může být v konfliktu s Bohem.
„Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.“ (J 12,25)
Tady se píše, že milovat tento život, sebe láskou filia může znamenat ztrátu věčnosti s Bohem.
Tato láska není objektivní, narozdíl od lásky agape.
Představte si situaci, že budete mít dva přátele a oba po vás budou něco chtít a vy nebudete schopni naplnit oboje, ať už proto, že si to protiřečí, anebo že to budou chtít ve stejný čas. Takže si budete muset vybrat. Někdo prostě nebude spokojený. I v rámci lásky filia se můžete dostat do konfliktu. Anebo třeba po váš přítel bude chtít něco, co je v rozporu s Bohem. Výsledek: agape vůči Bohu má přednost před filia vůči člověku.
Storgé
Toto slovo v řečtině označuje příbuzenskou lásku, silné přirozené pouto, náklonnost jako rodičovskou lásku či lásku dětí k rodičům nebo lásku mezi manžely.
V Novém zákoně toto slovo není přímo použito. Je zde však použít jeho protiklad astorgos, což znamená bez lásky, nemající lásku, krutý, bezcitný.
„jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní.“ (Ř 1,31)
„bezcitní, nesmířliví, pomlouvační, nevázaní, hrubí, nepřátelští k dobrému,“ (2Tm 3,3)
Lásku storgé však můžeme na určitých místech v Písmu vnímat.
„Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „ Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.““ (L 9,59-62)
V těchto verších čteme o vztahu syna ke svému otci, který zemřel. Jiný muž se chtěl jen rozloučit pravděpodobně se svou rodinou. Což naznačuje příbuzenskou lásku, city k příbuzným.
Opět je tu řečeno, že storgé může být v rozporu s agape. Ježíš vyzýval k tomu, opustit příbuzné a následovat ho jako v tomto verši:
„Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.“ (Mt 10,37)
V tomto verši je jako mít rád použito slovo fileo . Nicméně se mluví o příbuzenském vztahu.
Eros
Toto slovo taktéž není v Novém zákoně použito. Označuje romantickou lásku. Dá se však vnimat ve starozákonní knize Píseň písní, která je vášnivým vyznáním lásky mezi mužem a ženou.
Tento typ lásky je také velmi subjektivní. Určen výhradně pro vztah mezi mužem a ženou, kteří vstupují anebo už jsou v manželství.
A taktéž jelikož Ježíš říkal, že nemůžeme milovat ženu nebo muže více než jeho, a někdy to může znamenat přímo opustit svou ženu nebo muže, je tato láska, ačkoli přirozená a dobrá, potenciální překážkou mezi námi a Bohem.
Agape a city
Láska agape je podle mě tou opravdovou láskou. Ostatní „lásky“ jsou citové náklonnosti v různých typech vztahů, jsou citově více či méně závislé. Naproti tomu agape je neutrální, objektivní.
Na druhou stranu se o agape píše toto:
„Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.“ (2K 5,14-15)
„A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti.“ (Ko 3,14)
Ačkoli je agape vztahově neutrální, přesto je to láska, která je schopna se plně vydat. Toto platí na 1. místě vůči Bohu a prostřednictvím lásky k Bohu vůči druhým. Láska nás zavazuje. Bůh na základě agape dal svého Syna Ježíše za nás a my se mu skrze agape vydáváme. My milujeme, protože on první miloval nás. (1J 4,19) Milujeme jeho a to znamená milovat i ty, za které Ježíš zemřel. Nemáme svobodu říct Bohu ne. Jsme „otroky“ této lásky. Ale druhé milujeme pouze jako sebe samé, což znamená, že odmítnout je možné, když to odporuje lásce k Bohu a činí nás to otroky lidí. Nemáme být otroky lidí.
City nás mají tendenci citově vázat a vytváří zaujatost. Například z hlediska justice soudce nemůže soudit vlastního příbuzného, možná ani toho, kdo je mu nějakým citovým způsobem blízký. V rámci lidských práv má člověk možnost odmítnout svědčit proti osobě příbuzné.
Následuje citace z Wikipedie: a
Osoby oprávněné odepřít výpověď
Osoby oprávněné odepřít výpověď jsou vyňaty z povinnosti vypovídat. Jedná se:
- o příbuzné obviněného v pokolení přímém, sourozence, osvojitele, osvojence, manžela/manželku, partnera/partnerku, druha/družku. Důvodem pro odepření výpovědi je v tomto případě příbuzenský či rodinný poměr. Svědek má právo odepřít výpověď pouze v případě, že výpověď týkající se ostatních obviněných nelze odloučit od výpovědi týkající se obviněného v tomto poměru.
- o osoby, které by způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému či osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Takovým trestním stíháním může být i trestní stíhání svědka již probíhající, ke kterému by si svědek mohl výpovědí přitížit. Svědek ale nemá právo odmítnout vypovídat, pokud by toto stíhané jednání mohlo být posouzeno jen jako přestupek, a nikoli jako trestný čin a tuto skutečnost lze zjistit, aniž by byl porušen smysl uvedeného ustanovení
Vidíte, že obecně chápáno nás city činí zaujatými a tudíž v rámci výkonu spravedlnosti neschopnými objektivity. Toto však v rámci lásky agape neplatí, protože láska agape není citově zaujatá, je nestranná a spravedlivá.
Láska trestá
Apoštol Jan napsal, že Bůh je láska (agape). Ale Bůh je také soudce. Soudí a trestá. Mnoho lidí dnes soud a trest vnímají jako něco negativního, špatného až zlého. Ale přitom spravedlivý soud a trest je vlastně vyjádřením lásky k spravedlnosti. Představte si, že vás někdo křivě obviní a vy budete chtít spravedlnost. A když se vám jí dostane, nemáte potom pocit, že vás někdo asi má rád, že mu na vás záleží? Samozřejmě si řeknete, že je spousta lidí, kteří byli v minulosti a i dnes nespravedlivě odsouzeni a spravedlnosti se nedočkali. Bohužel takové případy jsou. To jen dokazuje, že žijeme ve světě, který není ideální, protože lidé nejsou dokonalí. Proto ale Bůh poslal svého Syna Ježíše jako vyjádření své lásky agape k nám.
„A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‚ “ (Židům 12,5-6)
Spousta lidí dnes si myslí, že trestat je špatné, zvláště u dětí, že to může mít neblahý účinek na jejich psychický vývoj a způsobit jim to traumata. Ale zde je napsáno, že koho Pán miluje (agape), toho vychovává, a švihá (trestá), koho přijímá za syna. Trest je zde vyjádřením a projevem Boží lásky, která má zájem na tom, aby syn byl takový, jakého chce otec mít.
„Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“ (Přísloví 13,24)
Zde se píše, že šetřit trest vlastně znamená nešetřit syna (způsobit mu možnou újmu a vadu na charakteru tím, že nebudeme přísní, když je třeba). Naopak nešetřit holí znamená šetřit syna. Láska vyjádřená trestem, který znamená zájem rodiče o charakter dítěte. Ježíš sám řekl něco podobného:
„Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mat 16,25)
Přílišná snaha o duševní zdraví může způsobit charakterové vady. Rodiče se dnes více bojí o duševní stav, než charakter, moudrost, rozumnost, víru a všechny ctnosti a konečně lásku. Hůl nikdy nemá být hlavním nástrojem výchovy, tím je slovo a činy rodiče a projevy lásky. Ale trest by neměl být démonizován jako něco monstrózního. Jinak je i Bůh sám vlastně monstrum. Ale Bůh je láska.
Agape je ovoce Ducha
Láska agape je prvním z ovocí Ducha podle listu Galatským:
„Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.“ (Galatským 5,22-23)
Jak už jsem napsal dříve, agape je pouto dokonalosti, což znamená že agape je jako takový sběratel všech ctností a dobrých vlastností. V 1. Korintským 13 apoštol Pavel píše, že láska agape je trpělivá, laskavá, (dobrotivá), věří, nedá se vydráždit (nebo nerozčiluje se – tedy sebeovládání), neraduje se z nepravosti ale raduje se spolu s pravdou. Schválně to porovnejte z výše vyjmenovanými ovoci Ducha. Vidíte tu souvislost? Vidíte, co znamená to, že je láska poutem dokonalosti? Agape na sebe váže všechny ctnosti a dobré vlastností. (V kontrastu s agape nenavist na sebe váže veškeré zlo.) Láska agape je vlastně nejvyšším vyjádřením Božího charakteru a charakteru Ježíše, který máme odrážet i my.
Lidé city obvykle chápou jako něco pozitivního, jako kdyby vždy city vedly k něčemu krásnému a příjemnému. Určitě jste už slyšeli, možná i zažili, jak vám někdo řekl něco takového: Pokud toto neuděláš, nemiluješ mě. Láska se samozřejmě projevuje činy, ale druhá věc je citové vydírání. Anebo jste četli o tom, jak někdo někoho pronásleduje, protože se ho či jí nechce vzdát — stalking. Proč toto lidé vlastně dělají? Řekl bych, že proto, že k někomu něco velmi silného cítí. Jsou třeba zamilovaní, ale je to pouze jednostranné. Je to někdy až posedlost. Možná byste toto citem nenazvali, protože obecně když o někom řekneme, že je citlivý, znamená to, že je jemný. Ale i ve stalkingu lze vnímat citovou vazbu na konkrétní osobu. Je v tom však sobectví. A to je to, co s opravdovou láskou nemá nic společného. Sobectví rozbije jakýkoli vztah. Naopak pro udržení jakéhokoli vztahu je třeba těch vlastností lásky agape. Láska agape je poutem jakéhokoli vztahu. Je neutrální a přitom nezbytná v každém vztahu. Bez ní se rozpadne každý vztah. Jen si zkuste znovu přečíst vlastnosti lásky agape podle 1. Korintským 13,4-7 a zkuste si představit nějaký vztah bez těchto vlastností. Láska agape je jako král a ostatní formy lasky jakoby její poddaní — je jim nadřazená.
Úžasné Boží stvoření
Proto říkám, že láska agape je jedinou skutečnou láskou. Každý vztah má svá specifika a konkrétní vlastnosti. Všimněme si třeba, že i v rámci manželství je přátelství nezbytnost. Manželé by logicky měli být i přátelé, do manželství patří romantická láska a jsou příbuzní a spolu s dětmi je mezi nimi storgé. Což znamená agape, eros, filia i storgé společně. V tom vidím úžasnou souvislost s tím, co vlastně manželství jako takové je. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (Gn 1,27). Tudíž manželství muže a ženy je člověk sám, dvě osoby, dvě pohlaví, ale jedna bytost, čtyři lásky v jednom balení.
Jak úžasně jsme jako lidé stvořeni k Božímu obrazu. V žádném případě tímto svým zamyšlením nechci snižovat city. Mají své opodstatnění, funkci a své místo v našem lidství. Jsou neoddělitelné. Všechny čtyři formy lásky patří k našemu lidství, ale je to láska agape, která je tím největším vyjádřením významu slova LÁSKA.
Poznámky:
(a) zdroj citace: https://cs.wikipedia.org/wiki/Právo_nevypovídat_v_Česku
Všechny citace z Bible prevzaty z Českého studijního překladu (CSP)