1 Střež svou nohu, když vcházíš do Božího domu. Přistupuj, abys naslouchal, než abys přinášel oběť hlupáků, kteří nevědí, že činí zlo. 2 Neukvapuj se ve svých ústech a tvé srdce ať nespěchá vynášet slova před Bohem. Vždyť Bůh je na nebesích a ty na zemi, tak ať tvých slov je po skromnu. 3 Neboť jako sen přináší množství práce, tak i hlas hlupáka množství slov. 4 Když se Bohu zavážeš slibem, neotálej slib splnit, neboť Bůh nemá zalíbení v hlupácích. Splň tedy, co jsi slíbil. 5 Je lepší nic neslíbit, než slíbit a nesplnit. 6 Nepřiváděj svými ústy své tělo k hříchu, ani neříkej před andělem, že to byl…

1 Viděl jsem pod nebem zlo a to zlo je mezi lidmi rozšířené: 2 Bůh někomu dá jmění, bohatství a slávu, takže jeho duši nechybí nic, po čem touží, přesto mu Bůh nedá moc z toho jíst, nýbrž to snědí cizinci. Toto je marnost a zlá nemoc. 3 I kdyby muž zplodil sto dětí a žil mnoho let, takže by dnů jeho let bylo mnoho, ale jeho duše by se nenasytila dobrem a ani by neměl pohřeb, říkám, že dítě, které se narodilo mrtvé, je na tom lépe než on, 4 neboť přišlo ve zmar, odchází do temnoty a temnotou bude přikryto jeho jméno. 5 Nespatřilo slunce a…

1 Dobré jméno je lepší než dobrý olej a den smrti je lepší než den narození. 2 Lepší jít do domu smutku než jít do domu hodování, neboť tam skončí všichni lidé. A živý nechť si to vezme k srdci. 3 Zármutek je lepší než smích, neboť smutek ve tváři je pro dobro srdce. 4 Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti. 5 Je lepší naslouchat napomenutí moudrého, než kdyby někdo naslouchal písni hlupáků. 6 Neboť jako praskání trní pod hrncem, takový je smích hlupáka. I to je marnost. 7 Vždyť útlak dělá z moudrého blázna a dar kazí srdce. 8 Je lepší, když něco končí, než když…

1 Kdo je opravdu moudrý? Kdo to dokáže vyložit? Moudrost člověku rozjasní jeho tvář, 2 Střež králova slova kvůli Boží přísaze. 3 Nepospíchej s odchodem od jeho tváře, ve zlém nezůstávej, neboť on dělá vše podle libosti. 4 Neboť královo slovo je autoritou, kdo mu řekne: ‚Co to děláš?‘ 5 Kdo přikázání zachovává, nepozná nic zlého. Moudrý ve svém srdci zná čas a vhodný způsob. 6 Neboť každý záměr má svůj čas a vhodný způsob, Mnohá bída však na člověku leží. 7 vždyť neví, co bude, vždyť kdo mu oznámí, co bude? 8 Není člověka, který by měl autoritu nad duchem, že by zadržel ducha, či měl autoritu nad dnem smrti. Nelze se vyhnout…

1 Uložil jsem si k srdci, abych toto vše objasnil, že spravedliví a moudří a jejich dílo je v Božích rukou. Ba nikdo neví předem ani o lásce či nenávisti, všechno je před ním. 2 Všichni jsou na tom stejně. To stejné se děje spravedlivým i přestupníkům, jak dobrým a čistým, tak i nečistým, jak těm, kdo obětují, tak i těm, kdo neobětují. Co se děje dobrému, děje se i hříšníkovi, tomu, kdo přísahá, i tomu, kdo se přísahat bojí. 3 Toto je na tom všem, co se koná pod sluncem, to zlé, že všichni mají stejný úděl. A k tomu jsou srdce lidských synů…

1 Jako mrtvé mouchy zasmradí vonný olej, tak trocha hlouposti převáží moudrost a vážnost. 2 Srdce moudrého je po jeho pravici, kdežto srdce hlupáka po jeho levici. 3 I tehdy, když jde hlupák po cestě, chybí mu rozum a každému dává najevo, že je hlupák. 4 Jestliže se vládce ve svém duchu na tebe rozlítí, neopouštěj své místo, neboť krotkost odvratí mnoho hříchů. 5 Je jedno zlo, které jsem viděl pod sluncem, nedopatření, které pochází od vrchnosti, 6 a to, že hloupost je dosazena na vysoká místa, zatímco bohatí jsou v nízkém postavení. 8 Kdo jámu kope, spadne do ní, kdo boří zeď, toho uštkne had. 9 Kdo vytahuje kameny, zraní se, kdo štípe…

1 Pouštěj svůj chléb po vodě, neboť po mnohých dnech se s ním shledáš,. 2 Rozděl se o něj se sedmi, třeba i s osmi, neboť nevíš, co zlého přijde na zem. 3 Když se mraky naplní deštěm, vyprázdní se na zem. Spadne-li strom, ať už směrem k severu nebo k jihu, kam padne, tam bude. 4 Kdo na vítr dbá, nezaseje, kdo se dívá na mraky, nesklidí. 5 Jako neznáš, kam vítr fouká, nebo jak se tvoří kosti v lůně těhotné, stejně tak neznáš dílo Boha, který to všechno činí. 6 Už zrána rozsévej své semeno a ani večer nedej své ruce spočinout, neboť nevíš, zda se ujme to či…

1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, dříve než přijdou zlé dny a udeří léta, o nichž řekneš, „Nemám v nich zalíbení,“ 2 než se zatmí slunce, světlo, měsíc i hvězdy a vrátí se mračna po dešti, 3 v den, kdy se střážní domu budou třást, silní se ohnou, mlečky s prací ustanou, protože jich ubyde a těm, kdo vyhlíží z oken, se zatmí, 4 kdy dveře do ulic se zavřou a zeslábne zvuk mletí, vstávat se bude za hlasu ptáků a veškeré písně utichnou. 5 Bát se budou výšin i toho, co je potká na cestě, mandloň bude v pohrdání, kobylka se ztěžka potáhne a…