1 Jakou má tedy Žid výhodu a jaký je užitek obřízky? 2 Každopádně velký. Především proto, že jim byly svěřeny Boží výroky. 3 A co, jestli někteří byli nevěrní? Zruší snad jejich nevěra Boží věrnost? 4 Naprosto ne, Bůh však buď pravdomluvný a každý člověk lhář, jak je psáno: Abys byl ospravedlněn ve svých slovech a zvítězil, kdyby tě soudili.a 5 Jestliže však naše nespravedlnost prokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Je Bůh nespravedlivý, když uvaluje svůj hněv? (Mluvím po lidsku.) 6 Naprosto ne, protože jak by Bůh potom soudil svět? 7 Neboť pokud se mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč jsem tedy ještě souzen jako hříšník? 8 A proč rovnou neříct:…

1 Co tedy řekneme, že náš praotec Abraham získal podle těla? 2 Vždyť pokud byl Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ne však před Bohem. 3 Neboť co říká Písmo? Abraham uvěřil Bohu a to mu bylo počteno za spravedlnost.a 4 Tomu však, který pracuje, se odměna nepřičítá z milosti, ale na základě dluhu. 5 Tomu však, kdo nepracuje, ale ve víře spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožné, se jeho víra počítá za spravedlnost. 6 Stejně tak i David mluví o blahoslavenství vůči člověku, jemuž Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 7 Blahoslavení ti, jejichž nezákonné činy byly odpuštěny, jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blahoslavený je muž, jemuž Pán nepočítá hřích.b…

1 Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Pomazaného. 2 Skrze něj máme též vírou přístup k této milosti, v níž stojíme, a chlubíme se v naději Boží slávy. 3 A nejen to, chlubíme se také v souženích, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, 4 vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději. 5 A naděje nezahanbuje, protože skrze Ducha svatého, který nám byl dán, byla do našich srdcí vlita Boží láska. 6 Vždyť když jsme ještě byli bezmocní, Pomazaný v pravý čas zemřel za bezbožné. 7 Vždyť stěží vůbec někdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého by se k tomu někdo odvážit mohl. 8 Avšak to, že…

1 Co tedy řekneme? Měli bychom dál zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2 Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě nadále žít? 3 Nevíte snad, že když jsme byli ponořeni křtem do Ježíše Pomazaného, byli jsme ponořeni do jeho smrti? 4 Tím ponořením jsme tedy byli s ním pohřbeni do smrti, takže tak, jako byl Pomazaný vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli chodit v novotě života.  5 Neboť jestliže jsme s ním srostli podobností ve smrti, rozhodně budeme i ohledně vzkříšení. 6 Víme, že náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby tělo hříchu bylo zbaveno moci a my…

1 Copak nevíte, bratři — mluvím přece k těm, co znají zákon — že Zákon panuje nad člověkem, jen dokud je naživu? 2 Neboť vdaná žena je Zákonem připoutána ke svému muži, dokud její manžel žije. Když však její manžel zemře, je zproštěna od Zákona o muži. 3 Pokud se tedy oddá jinému muži, když ještě její manžel žije, bude nazvána cizoložnicí. Když však její manžel zemře, je volná od toho zákona, takže už nebude cizoložnicí, když se oddá jinému. 4 Proto i vy, bratři, jste Zákonu zemřeli skrze tělo Pomazaného, aby jste se mohli oddat jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom nesli ovoce…

1 Není tedy už žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Pomazaném Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. 2 Neboť zákon Ducha života v Pomazaném Ježíši mě osvobodil od Zákona hříchu a smrti. 3 Co bylo totiž pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, vykonal Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4 aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha. 5 Ti, kteří jsou podle těla, mají na mysli věci těla, ti však, kteří jsou podle Ducha, mají na mysli věci Ducha. 6 Neboť myšlení těla…

1 Mluvím pravdu v Pomazaném, nelžu a dosvědčuje mi to i mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám v srdci velký zármutek a ustavičnou bolest, 3 neboť bych si přál být Pomazaným proklet ve prospěch svých bratří, mých příbuzných podle těla, 4 Izraelitů, jimž patří přijetí za syny a sláva. To jim byly dány smlouvy a Zákon, bohoslužba a zaslíbení. 5 Jejich jsou otcové a z nich podle těla povstal Pomazaný, který je nade všemi požehnaný Bůh navěky. Amen. 6 Ne, že by Boží slovo selhalo, ono totiž ne každý, kdo je z Izraele, je Izrael. 7 To, že jsou Abrahamovo símě, ještě neznamená, že jsou jeho dětmi, nýbrž: „Tvé símě…

1 Bratři, touhou mého srdce a modlitbou k Bohu za Izrael je, aby byli zachráněni. 2 Já sám jim dosvědčuji, že horlí pro Boha, ale ne podle opravdového poznání: 3 protože Boží spravedlnost neznají a snaží se stanovit svou vlastní, proto se nepodřídili té Boží. 4 Cílem Zákona je totiž Pomazaný, k ospravedlnění každého, kdo věří. 5 Mojžíš spravedlnost ze Zákona popisuje takto: „Člověk, který ty věci činí, bude jimi živ.“a 6 Proti tomu spravedlnost z víry mluví takto: „Neříkej si v srdci, ,Kdo vystoupí do nebe?‘ — to je jako přivést Pomazaného dolů, 7 nebo ,Kdo sestoupí do hlubiny?‘ — to je jako přivést Pomazaného opět z mrtvých.“ 8 Co však říká…

1 Říkám tedy, zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelita, z Abrahamova semene a kmene Benjamín. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Nevíte snad, co Písmo říká u Elijáše, jak si před Bohem stěžuje na Izrael a říká: 3 „Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře zbořili, naživu jsem zůstal jen já a i mně usilují o život?“a 4 Ale jakou dostal od Boha odpověď? „Ponechal jsem si sedm tisíc můžů, kteří nesklonili koleno před Baalem.“b 5 Tak i v nynějším čase tu je ostatek podle vyvolení z milosti. 6 A pokud z milosti, potom ne ze skutků, jinak milost přestává být…

1 Vybízím vás tedy, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť – svatou a Bohu milou. To je vaše rozumná služba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, ale proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, jaká je Boží vůle – dobrá, milá a dokonalá. 3 Neboť skrze Boží milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je u vás, aby o sobě nesmýšlel více, než by měl, ale aby smýšlel rozvážně, podle míry víry, kterou každému Bůh udělil. 4 Neboť jako máme v jednom těle mnoho údů, a všechny údy nemají stejnou funkci, 5 tak i my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno…