Řada lidí vnímá perfekcionismus jako negativní vlastnost. Proč ale být dokonalý vnímají pozitivně?
Perfekcionista je člověk, který se snaží o to, aby věci byly co nejlepší, je velmi detailní až puntičkářský a tímto je pro řadu lidí nepříjemný, protože jiní nad kdečím mávnou rukou, ale on ne. Je to o limitu spokojenosti. Perfekcionista je člověk, který svou detailností vyčuhuje z řady. Lidé, kteří něčím vynikají anebo v něčem chtějí víc, než je obvyklé, buď jedny inspirují anebo druhé štvou.
Lidé mají často pocit, že perfekcionista na ně příliš vyvíjí tlak a nutí je do něčeho, co není nutné. Mnozí takoví jsou však lidé, kteří se spokojují s průměrností anebo dokonce podprůměrností. Nejsou to bojovníci nebo cílevědomí, nesnaží se o to, aby věci byly v té nejlepší podobě, stačí, aby byly uspokojivé.
Perfekcionista může být člověk, který má dar vnímavosti na detaily, a proto se nespokojí s průměrem. Každému z nás vadí, když věci nejsou takové, jak bychom chtěli, pouze máme odlišné hranice vnímání a spokojenosti.
Druhá věc je, že perfekcionista potřebuje chápat druhé a nesnažit se příliš tlačit. Je to jako ve všech vztazích, třeba i v manželství. Manželka může vidět něco, co manžel nevidí, a začne být nervní, netrpělivá, začne vyvíjet nátlak, protože má pocit, že ji manžel brzdí. Proto mnozí zaujmou postoj, že co si člověk neudělá sám, to nemá. V praxi to tak kolikrát prostě je. Je ale potřeba druhé motivovat a učit a pomoci jim vidět, že lze něco posunout, ne netrpělivě tlačit a vytvářet atmosféru nespokojenosti s lidmi.
Mimochodem podobně jako perfekcionismus působí i to, když někdo je silnější ve víře než druhý, ale není trpělivý s tím, kdo je slabší.
Perfekcionista jako vedoucí může být klíčovým faktorem úspěchu. Ale musí umět správně namotivovat druhé, aby to bylo k radosti a spokojenosti všech.
U lidí neexistuje dokonalost ve smyslu, že něco nemůže být lepší. Pořád je prostor k růstu a zlepšování. Perfekcionista, který není schopen povzbuzovat a správně motivovat druhé, nebude schopen pracovat v kolektivu s lidmi, kteří nemají stejné cítění a vnímání. Rozhodující je přístup k druhým. To rozhodne o tom, zda perfekcionista bude kolektivně prospěšný, anebo bude všechno dělat na vlastní pěst a pro osobní potěšení a uspokojení.