1 Bratři, touhou mého srdce a modlitbou k Bohu za Izrael je, aby byli zachráněni. 2 Já sám jim dosvědčuji, že horlí pro Boha, ale ne podle opravdového poznání: 3 protože Boží spravedlnost neznají a snaží se stanovit svou vlastní, proto se nepodřídili té Boží. 4 Cílem Zákona je totiž Pomazaný, k ospravedlnění každého, kdo věří.
5 Mojžíš spravedlnost ze Zákona popisuje takto:
„Člověk, který ty věci činí, bude jimi živ.“a
6 Proti tomu spravedlnost z víry mluví takto: „Neříkej si v srdci, ,Kdo vystoupí do nebe?‘ — to je jako přivést Pomazaného dolů, 7 nebo ,Kdo sestoupí do hlubiny?‘ — to je jako přivést Pomazaného opět z mrtvých.“ 8 Co však říká spravedlnost z víry? „Co mluvit, máš blízko: ve tvých ústech a ve tvém srdci.“ 9 To je to slovo víry, které hlásáme, že vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš ve svém srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. 10 Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně.b
„Kdokoli v něj věří, nebude zahanben.“c
12 Neboť mezi Židem a Řekem není rozdílu, neboť všichni mají nad sebou stejného Pána a ten je bohatý ke všem, kteří jej vzývají. 13 Neboť každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.
14 Jak ale mohou vzývat někoho, v koho neuvěřili? A jak mohou uvěřit v někoho, o kom neslyšeli. A jak mohou slyšet, pokud jim nikdo nehlásá? 15 A jak může někdo hlásat, když nebyl poslán? Jak je psáno:
„Jak krásné jsou nohy těch, kdo v radostné zvěsti pokoj přináší, kdo radostnou zvěstí dobro hlásají.“d
16 Ale ne všichni radostnou zvěst poslechli, neboť Izajáš říká:
„Pane, kdo uvěřil naší zprávě?“e
17 Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze mluvené Boží slovo. 18 Říkám však: Copak neslyšeli? Ovšem že slyšeli:
„Do celé země roznesl se jejich hlas,
jejich výroky až na sám konec světa.“f
19 Říkám však: Copak se to Izrael nedověděl? Nejdřív Mojžíš praví:
„Popudím vás k žarlivost skrze ty, co nejsou lidem, skrze nerozumný národ vás popudím k hněvu.“g
20 Avšak Izajáš se osměluje a říká:
„Nalezen jsem byl těmi, jenž mě nehledali,
dal jsem se poznat těm, kdo se po mně neptali.“h
„Po celý den jsem své ruce vztahoval k lidu neposlušnému a vzpurnému.“i
Poznámky:
(a) Lev 18,5
(b) srov. Mt 10,32 – Zde je použito stejné řecké slovo jako v Ř 10,10, tudíž vyznání, o kterém se píše zde v listu Římanům je stejné, o které jde v Mt 10,32. Nejde o vyznání Boha před Bohem ale před lidmi. To je to vyznání, které vede k záchraně.
Jak tomu rozumím, tak vyznání a přiznání se k Ježíši a svědectví evangelia lidem je vlastně jedno a totéž. Celá 10. kapitola Římanům je o tom, jak důležité je mluvené svědectví lidem.
V době apoštola Pavla neměl každý člověk možnost číst Bibli, proto slovo víra je ze slyšení a slyšení skrze mluvené Boží slovo (v. 17) mluví o tom, že uvěřit může člověk jen skrze to, že mu někdo svědčí, tzn. mluví mu slovo víry. Samozřejmě dnes člověk může přijmout víru jen skrze slovo psané, to bylo možné i tehdy, když lidé četli Písmo, ale Pavel jako apoštol zde mluví o ústním svědectví, které bylo podstatou jeho služby.
V řeckém jazyce se odlišuje slovo mluvené réma a slovo psané logos. Zde v 10. kapitole Pavel používá slovo réma, jak ve v. 9, tak ve v. 17.
(c) Iz 28,16
(d) Iz 52,7
(e) Iz 53,1
(f) Ž 19,5
(g) Dt 32,21
(h) Iz 65,1
(i) Iz 65,2