1 Říkám tedy, zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelita, z Abrahamova semene a kmene Benjamín. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Nevíte snad, co Písmo říká u Elijáše, jak si před Bohem stěžuje na Izrael a říká:
3 „Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře zbořili, naživu jsem zůstal jen já a i mně usilují o život?“a
4 Ale jakou dostal od Boha odpověď?
„Ponechal jsem si sedm tisíc můžů, kteří nesklonili koleno před Baalem.“b
5 Tak i v nynějším čase tu je ostatek podle vyvolení z milosti. 6 A pokud z milosti, potom ne ze skutků, jinak milost přestává být milost.
7 Co tedy? Izrael nedosáhl toho, oč usiluje, ale dosáhli toho vyvolení a ostatní byli zatvrzeni, 8 Jak je psáno:
„Bůh jim dal ducha otupělosti, aby očima neviděli a ušima neslyšeli.“c
Tak tomu je až dodnes. 9 A David říká:
„Jejich stůl jim buď léčkou a pastí a kamenem úrazu a odplatou. 10 Zatměte se jejich oči, záda jim navždy sehni.“d
11 Říkám tedy, klopýtli snad, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. 12 Jestliže však jejich přestoupení znamená bohatství pro svět a jejich ztráta bohatství pro pohany, o co víc bude znamenat jejich plnost?
13 Vám, pohanům, říkám, jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, své služby si velmi cením, 14 zda bych snad vzbudil žárlivost v těch, kteří jsou mé tělo, a alespoň některé zachránil.
15 Vždyť jestliže jejich zavržení znamená smíření pro svět, co jiného by mělo znamenat, když budou přijati, než život z mrtvých? 16 Pokud jsou totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A jestliže je kořen svatý, budou svaté i větve.
17 Pokud byly některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, 18 nevychloubej se nad ty větve. Pokud se však chlubíš, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe.
19 Řekneš-li: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“20 Správně! Kvůli nevěře byly vylomeny. Ty však stojíš vírou. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21 Jestliže Bůh neušetřil přirozené větve, potom neušetří ani tebe.
22 Proto viz Boží dobrotu a přísnost: vůči těm, kteří padli, přísnost, vůči tobě však dobrotu, pokud tedy v jeho dobrotě nadále zůstáváš. Jinak budeš vyťat i ty. 23 Jestliže oni potom nezůstanou v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh je mocen je znovu naroubovat. 24 Neboť jestliže jsi ty byl vyříznut z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován na šlechtěnou olivu, čím spíše budou ty přirozené větve naroubovany do své vlastní olivy?
25 Nechci totiž, bratři, abyste neznali toto tajemství — abyste si sami nepřipadali moudří — neboť Izraeli se stalo částečné zatvrzení, dokud nevejde plnost pohanů. 26 A tak bude zachráněn celý Izrael, jak je psáno:
„Ze Siónu přijde vysvoboditel a ten odvrátí bezbožnost od Jákoba. 27 A toto bude má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.“e
28 Ve vztahu k radostné zvěsti jsou sice nepřáteli kvůli vám, ale co se týče vyvolení jsou milovaní kvůli otcům. 29 Neboť svých darů a povolání Bůh nelituje.
30 Neboť jako jste vy kdysi byli Bohu neposlušní a pro jejich neposlušnost se vám dostalo milosrdenství, 31 aby i jim, ačkoli jsou teď oni neposlušní, se dostalo toho milosrdenství, kterého se dostalo vám. 32 Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó, jak hluboké je bohatství Boží moudrosti a poznání! Jak neprobádatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 Vždyť kdo poznal Pánovu mysl a kdo by mu mohl být rádcem? 35 Nebo kdo mu prvně dal a bude mu to odplaceno? 36 Vždyť všechno je z něj, skrze něj a pro něj. Jemu buď sláva navěky. Amen.
Poznámky:
(a) 1Kr 19,10.14
(b) 1Kr 19,18
(c) Iz 29,10
(d) Ž 69,23.24
(e) Iz 59,20-21; srv. Jr 31,33; Ez 36,25-27