1 Vybízím vás tedy, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť – svatou a Bohu milou. To je vaše rozumná služba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, ale proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, jaká je Boží vůle – dobrá, milá a dokonalá.
3 Neboť skrze Boží milost, která mi byla dána, pravím každému, kdo je u vás, aby o sobě nesmýšlel více, než by měl, ale aby smýšlel rozvážně, podle míry víry, kterou každému Bůh udělil. 4 Neboť jako máme v jednom těle mnoho údů, a všechny údy nemají stejnou funkci, 5 tak i my, ačkoli je nás mnoho, jsme jedno tělo v Pomazaném a jednotlivě údy jedni druhých. 6 Máme tedy rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána: je-li tím darem proroctví, tak ať se to děje v souladu s vírou, 7 je-li to služba, tak ať slouží. Má-li někdo dar učit, ať učí. 8 Je-li to povzbuzování, ať povzbuzuje, je-li to dávání, tak z upřímnosti. Je-li to správa, tak ať to dělá pilně. Je-li to dar milosrdenství, ať to dělá radostně.
9 Láska ať je bez přetvářky. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému. 10 Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, vzájemně se předcházejte uctivostí. 11 V horlivosti nepolevujte, vroucí duchem služte Pánu. 12 V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. 13 Mějte spoluúčast na potřebách svatých, usilujte o pohostinnost. 14 Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte, ne zlořečte. 15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
16 Buďte k sobě navzájem ohleduplní. Nemyslete na vysoké věci, ale nechte se vést ke skromným. Nebuďte moudří sami u sebe. 17 Nikomu neodplácejte zlo zlem. Co je dobré, o to pečujte přede všemi lidmi. 18 Pokud je to ve vašich silách, mějte se všemi lidmi pokoj. 19 Milovaní, nemstěte se sami, ale dejte místo hněvu, neboť jak je psáno:
„Má je pomsta, já odplatím, praví Pán.“a
20 Proto hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu najíst, žízní-li, dej mu napít. Tím mu na hlavu nasypeš žhavé uhlí. 21 Nenechte se přemáhat zlem, ale přemáhejte zlo dobrem.
Poznámky:
(a) Dt 32,35; srv. Žd 10,30; Př 20,22