1 Copak nevíte, bratři — mluvím přece k těm, co znají zákon — že Zákon panuje nad člověkem, jen dokud je naživu? 2 Neboť vdaná žena je Zákonem připoutána ke svému muži, dokud její manžel žije. Když však její manžel zemře, je zproštěna od Zákona o muži. 3 Pokud se tedy oddá jinému muži, když ještě její manžel žije, bude nazvána cizoložnicí. Když však její manžel zemře, je volná od toho zákona, takže už nebude cizoložnicí, když se oddá jinému.
4 Proto i vy, bratři, jste Zákonu zemřeli skrze tělo Pomazaného, aby jste se mohli oddat jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom nesli ovoce Bohu. 5 Neboť když jsme byli v těle, Zákonem probouzené hříšné vášně působily v našich údech a nesly ovoce smrti. 6 Teď jsme však byli zproštěni od Zákona tím, že jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili v novotě Ducha a ne ve starobě litery.
7 Co tedy řekneme? Je snad Zákon hřích? Naprosto ne! Avšak jinak než skrze Zákon bych hřích nepoznal. Ani žádostivost bych nepoznal, kdyby Zákon neříkal: “Nebudeš žádostivý.” 8 Ale skrze přikázání se hřích chopil příležitosti a vyvolal ve mně veškerou žádostivost. Neboť bez Zákona je hřích mrtvý.
9 Kdysi ještě bez Zákona jsem byl živ, ale když přišlo přikázání, hřích ožil a já zemřel. 10 Shledal jsem, že to přikázání, které mi mělo přinést život, mi přineslo smrt, 11 protože hřích se skrze přikázání chopil příležitosti, podvedl mě a skrze něj mě zabil.
12 Zákon je tedy svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. 13 Znamená to snad, že mi to dobré způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale aby se hřích ukázal být hříchem, skrze to dobré ve mně vypůsobil smrt, aby se skrze to přikázání stal hřích skutečně nadmíru hříšným.
14 Vždyť víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. 15 Vždyť vůbec nechápu, co to dělám. Vždyť nedělám, co chci, a dělám to, co nenávidím. 16 Jestliže tedy dělám to, co nechci, potom souhlasím se Zákonem, že je dobrý. 17 Potom to už tedy nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
18 Neboť vím, že ve mně, totiž v mém těle, nepřebývá nic dobrého; vždyť chtění je u mně hned, ale nenacházím, jak to dobré udělat, 19 neboť to, co chci, nedělám, ale dělám to špatné, co nechci. 20 Když pak dělám to, co nechci, už to nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21 Nalézám tedy zákon, že když chci konat dobro, je u mně hned zlo. 22 Neboť podle vnitřního člověka radostně souhlasím s Božím zákonem, 23 ale ve svých údech vidím jiný zákon, který vede boj proti zákonu mé mysli a uvádí mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.
24 Ó, já nešťastník! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti? 25 Děkuji Bohu skrze našeho Pána Ježíše Pomazaného. Takže já sám myslí sloužím Božímu zákonu, tělem však zákonu hříchu.