1 Není tedy už žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Pomazaném Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. 2 Neboť zákon Ducha života v Pomazaném Ježíši mě osvobodil od Zákona hříchu a smrti.
3 Co bylo totiž pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, vykonal Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4 aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.
5 Ti, kteří jsou podle těla, mají na mysli věci těla, ti však, kteří jsou podle Ducha, mají na mysli věci Ducha. 6 Neboť myšlení těla je smrt, ale myšlení Ducha je život a pokoj. 7 Myšlení těla je v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákona, ba ani nemůže. 8 Ti, kteří jsou v těle, se tedy Bohu líbit nemohou.
9 Vy však nejste v těle, ale v Duchu, jestliže ve vás přebývá Boží Duch. Kdo však Ducha Pomazaného nemá, ten není jeho. 10 A pokud je Pomazaný ve vás, tělo je mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije díky spravedlnosti. 11 A pokud ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, potom ten, který vzkřísil z mrtvých Pomazaného, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.
12 Nuže, bratři, jsme dlužníky, ne však těla, abychom podle těla žili, 13 neboť jestliže žijete podle těla, zemřete, ale pokud Duchem skutky těla usmrcujete, budete žít. 14 Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, to jsou Boží synové. 15 Nepřijali jste totiž ducha otroctví, aby jste se opět báli, přijali jste však Ducha přijetí za syny, v němž voláme: „Abba,“ což znamená Otče. 16 Ten Duch sám dosvědčuje spolu s naším duchem, že jsme Boží děti. 17 A pokud děti, potom i dědicové — a sice dědicové Boží a spoludědicové s Pomazaným — jestliže skutečně spolu s ním trpíme, abychom také spolu s ním byli oslaveni. 18 Neboť mám za to, že utrpení nynějšího času se nedají vůbec srovnat s tou slávou, která má být na nás zjevena.
19 Vždyť celé tvorstvo dychtivě očekává zjevení Božích synů — 20 to tvorstvo bylo poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale tím, kdo jej do toho poddanství dostal — 21 v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí. 22 Vždyť víme, že celé tvorstvo až doteď společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme v očekávání přijetí za syny, tj. vykoupení těla. 24 Neboť jsme byli zachráněni v naději. Ale naděje, která je vidět, není naděje. Proč by také někdo doufal v to, co už vidí? 25 Pokud však doufáme v to, co nevidíme, potom to trpělivě očekáváme.
26 Stejně tak i Duch se spolu ujímá naší slabosti, vždyť nevíme, jak a za co je třeba se modlit? Ale sám Duch se místo nás přimlouvá nevyslovitelným sténáním. 27 Ten, který zkoumá srdce, ví, jak Duch smýšlí: v souladu s Bohem se přimlouvá za svaté.
28 Víme, že vše napomáhá k dobrému těm, kteří milují Boha, těm, kteří jsou povoláni dle jeho záměru. 29 Ty, které předem poznal, ty také předurčil, aby nabyli podoby obrazu jeho Syna, aby on mohl být prvorozeným mezi mnoha bratry. 30 Které předurčil, ty také povolal. Které povolal, ty také ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31 Co k tomu tedy řekneme? Jestliže je Bůh s námi, kdo proti nám? 32 Přece když neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?
33 Kdo vnese žalobu na Boží vyvolené? — Bůh ospravedlňuje! 34 Kdo nás odsoudí? — Pomazaný zemřel, ale ještě k tomu byl vzkříšen a ten je také po Boží pravici a přimlouvá se za nás.
35 Co nás odloučí od lásky Pomazaného? Snad soužení, tíseň nebo pronásledování? Hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je psáno:
„Pro tebe nás po celý den zabíjí,
za ovce na porážku nás mají.“a
37 Přesto v tom všem máme absolutní vítězství skrze toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani mocnosti, věci přítomné či budoucí, 39 výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v našem Pánu Ježíši Pomazaném.
Poznámky:
(a) Ž 44,23