1 Mluvím pravdu v Pomazaném, nelžu a dosvědčuje mi to i mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám v srdci velký zármutek a ustavičnou bolest, 3 neboť bych si přál být Pomazaným proklet ve prospěch svých bratří, mých příbuzných podle těla, 4 Izraelitů, jimž patří přijetí za syny a sláva. To jim byly dány smlouvy a Zákon, bohoslužba a zaslíbení. 5 Jejich jsou otcové a z nich podle těla povstal Pomazaný, který je nade všemi požehnaný Bůh navěky. Amen.
6 Ne, že by Boží slovo selhalo, ono totiž ne každý, kdo je z Izraele, je Izrael. 7 To, že jsou Abrahamovo símě, ještě neznamená, že jsou jeho dětmi, nýbrž:
„Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“a
8 To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se považují děti zaslíbení. 9 Neboť slovo zaslíbení je toto:
„V tento čas přijdu a Sára bude mít syna.“b
10 A to není všechno, nýbrž když potom Rebeka počala z toho jednoho, z našeho otce Izáka 11 — dřív než se narodil a udělal něco dobrého či zlého, aby Boží záměr zůstal podle vyvolení, (ne podle skutků, ale toho, který povolává) — 12 bylo jí řečeno:
„Větší bude sloužit menšímu.“c
13 Jak je psáno:
„Zamiloval jsem si Jákoba, ale vůči Ezauovi jsem pojal nenávist.“d
14 Co tedy řekneme? Není Bůh nespravedlivý? Naprosto ne! 15 Vždyť říká Mojžíši:
„Smiluji se, nad kým se smiluji,
slituji se, nad kým se slituji.“e
16 Takže to není na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se snaží, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Neboť Písmo říká faraonovi:
„Proto jsem tě pozvedl, abych na tobě ukázal svou moc, aby bylo mé jméno rozhlášeno po celé zemi.“f
18 Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.
19 Řekneš mi tedy, “Co mu tedy ještě vadí? Vždyť kdo vzdoruje jeho vůli?” 20 Kdo vlastně jsi, člověče, že oponuješ Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: “Proč jsi mě učinil takto?” 21 Nemá snad hrnčíř pravomoc nad hlínou udělat ze stejné hroudy jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě?
22 Jestliže však Bůh, ačkoli chtěl ukázat svůj hněv a dát poznat svou moc, trpělivě snášel nádoby k hněvu připravené ke zkáze, 23 tak proto, aby dal poznat bohatství své slávy na nádobách ke cti, které předem připravil k slávě, 24 a sice na nás, které povolal, nejen ze Židů, ale také z pohanů.
25 Jak i říká v Ozeáši:
„Ty, kdo nebyli můj lid, nazvu svým lidem, nemilovanou nazvu milovanou. 26 A stane se, že tam, kde jim bylo řečeno, ,Nejste mým lidem,’ budou nazváni syny živého Boha.“g
27 Izajáš ale volá ohledně Izraele:
„I kdyby bylo synů Izraele v počtu jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, 28 neboť on dovrší své slovo a ve spravedlnosti jej uspíší; Pán na zemi své slovo vykoná rychle.“h
29 A jak to předem řekl Izajáš:
„Kdyby nám Pán Sabaot nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobní Gomoře.“i
30 Co tedy řekneme? Že pohané, kteří se za spravedlností nehnali, spravedlnost získali, a to spravedlnost z víry, 31 za to Izrael, který se hnal za spravedlností skrze Zákon, skrze Zákon ke spravedlnosti nedospěl. 32 Proč? Protože ji nehledal na základě víry, ale coby skrze skutky Zákona. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je psáno:
„Hle, pokládám na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení. — A každý, kdo v něj věří, nebude zahanben.“j
Poznámky:
(a) Gn 21,12
(b) Gn 18,10
(c) Gn 25,23; n. starší mladšímu; var. větší menšímu je doslovný překlad jak v hebrejském textu z Gn 25,23 tak i v LXX – z hlediska prvorozenství to dává větší smysl i v souvislosti toho, co řekl Ježíš, že mnozí první budou poslední a poslední první (Mt 19,30), prvorozený měl vždy větší hodnotu, přijímal větší požehnání
(d) Mal 1,2-3
(e) Ex 33,19
(f) Ex 9,16
(g) Oz 2,23
(h) Iz 10,22-23
(i) Iz 1,9 — Pán Sabaot zn. Pán zástupů (armád, vojsk)
(j) Iz 8,14 a Iz 28,16 — překlad nebude zahanben je dle LXX, hebrejský text z Iz 28,16 zní: “kdo věří, nebude spěchat”