„Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života.“ Král Šalamoun (Bible, Přísloví 4,23 – Český studijní překlad)
Srdce je náš sedmý1 smysl. A nemyslím tím fyzický orgán. Myslím srdce jako centrum charakteru. Tohle srdce je centrum víry, hlava je o intelektu. Když tě někdo usvědčí, že jsi udělal, něco nevhodného, kde cítíš vinu? Kde máš svědomí? Toto není nějaké moralizování. Ale pocit viny jsme měli všichni a troufnu si tvrdit, že ne jednou. Chci podotknout, nepleťme si deprese s usvědčením. Deprese je duševní trýzeň, která nepůsobí nic dobrého. Naopak, když je tvé srdce usvědčené a moc dobře to v tu chvíli víš, a nelíbí se ti to, tento pocit, vjem nemáš z hlavy, ale vnímáš to ve svém nitru.
Podle krále Šalamouna ze srdce vychází život. Srdce jako fyzický orgán těla je pumpou, která pumpuje krev do plic a do celého těla. Srdce, o kterém mluví Šalamoun, dělá totéž.
Ježíš Kristus řekl: „Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.“
Mám takový svůj termín, „bezcharakterní intelektuál“. Tak říkám člověku, který je tak inteligentní a schopný, že dokáže sám sestrojit jadernou bombu, ale charakter na to, že ji prodá teroristům. Mluvím o vztahu mezi srdcem a hlavou, srdce určuje záměry, ale hlava vymyslí konkrétní plán na technické rovině.
Apoštol Pavel napsal ve svém dopisu věřícím v Římě, že „věří se srdcem“. Každý z nás něčemu věří. Každý z nás má srdce, jen jde o to v jakém stavu.
Chytrostí své srdce nezapřeš. Můžeš být jakkoli inteligentní, ale srdce definuje to, jaký skutečně jsi.
(1) Zde vysvětlím, proč srdce považuji za sedmý smysl, když obvykle mluvíme o pěti. Všichni známe pět smyslů, zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Je to pět způsobů, jakými přijímáme podněty. Existují ale ještě další dva. Naprosto nechápu, proč se za smysl nepovažuje inteligence, i když je vlastně inteligence, nebo řekněme rozum tím, čím vlastně rozumíme těm pěti smyslům jako smyslům. Můžeme o inteligenci mluvit i v souvislosti s myšlením, tedy mysl. Proč nepovažujeme mysl za smysl? A srdce považuji za sedmý.
Jako důvod, proč si to lidi neuvědomují, vidím tu typickou chybu, kdy člověk, který počítá lidi ve skupině, nezapočítá sebe. Mysl, čili inteligence, a srdce je vlastně to, čím počítáme. Člověk nepočítá to, s čím počítá. Člověk počítá to, nač se dívá, ale nevidí sebe. Počítáme i srdcem z hlediska vztahů, že někoho nebudeme počítat do svých přátel.
Sedm je číslo dokonalosti. Proto sedm smyslů. V Bibli je obraz sedmiramenného svícne jako ilustrace sedmi duchů Božích (Iz 11).