1 Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého mládí, dříve než přijdou zlé dny a udeří léta, o nichž řekneš, „Nemám v nich zalíbení,“ 2 než se zatmí slunce, světlo, měsíc i hvězdy a vrátí se mračna po dešti, 3 v den, kdy se střážní domu budou třást, silní se ohnou, mlečky s prací ustanou, protože jich ubyde a těm, kdo vyhlíží z oken, se zatmí, 4 kdy dveře do ulic se zavřou a zeslábne zvuk mletí, vstávat se bude za hlasu ptáků a veškeré písně utichnou.
5 Bát se budou výšin i toho, co je potká na cestě, mandloň bude v pohrdání, kobylka se ztěžka potáhne a kapara ztratí účinek, vždyť člověk odchází do svého věčného domu a ulicí budou procházet truchlící. 6 Pamatuj na svého Stvořitele, dříve než se uvolní stříbrný provázek, zlatá mísa se rozbije, roztříští se džbán nad pramenem a rozbije se kolo u studny 7 a prach se navrátí do země, odkud vzešel, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal. 8 Marnost nad marnost, řekl sběratel, všechno je marnost.
9 Zbývá dodat, že sběratel byl moudrý a učil lid poznání, pozorně naslouchal, zkoumal a uspořádal mnohá přísloví. 10 Sběratel se snažil nalézt žádoucí slova. Co bylo zapsáno, je přímé, jsou to slova pravdy. 11 Slova moudrých jsou jako bodce, sběrateli hřeby pevně zatlučené, dány od jednoho Pastýře. 12 Nech se jimi tedy, můj synu, varovat. Tvorby mnohých knih není konce a přílišné dumání jen unaví tělo.
13 Sumou všeho, co bylo řečeno: boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, neboť na tomto stojí celý člověk. 14 Neboť Bůh přinese na soud veškeré dílo i vše skryté, ať už to bylo dobré či zlé.