1 V srdci jsem si řekl: „Nuže, vyzkouším tě v radovánkách, užívej si dobrých věcí.“ Hle, i to je marnost. 2 O smíchu jsem řekl: „Pobláznění,“ o radovánkách, „K čemu to je?“
3 V srdci jsem hledal, jak své tělo potěšit vínem a přitom své srdce vést moudrostí, přidržet se hlouposti, než poznám, co je dobré pro syny člověka, co by měli konat pod nebem po všechny dny svého života. 4 Vykonal jsem velké skutky: vystavil jsem si domy a vysadil vinice. 5 Udělal jsem si zahrady a parky a v nich vysadil všemožné ovocné stromy. 6 Nadělal jsem si vodní jezírka k zavlažení lesa vydávajímu stromoví.
7 Získal jsem si otroky a otrokyně a to i ty v domě narozené, i mnoho dobytka z bravu i skotu a to nade všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. 8 Nashromáždil jsem si i stříbro a zlato a majetek králů a provincií. Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky a užíval jsem si potěšení lidských synů s množstvím konkubín.
9 Rozmohl jsem se a vzrostl jsem nade všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou, nad to při mně zůstala má moudrost. 10 A čehokoli si žádaly mé oči, to jsem jim neodepřel, nebránil jsem svému srdci v žádné radosti, neboť mé srdce se veselilo ze vší mé námahy. To byl můj podíl ze vší mé námahy. 11 Ohlédl jsem se na všechny skutky, které vykonaly mé ruce, a s jakou námahou jsem se namáhal, abych to vykonal, a hle, všechno je to marnost a honba za větrem. Pod sluncem z toho není žádný úžitek.
12 Ohlédl jsem se, abych viděl moudrost a ztřeštěnost a hloupost, neboť co může ten, kdo po králi přichází, než to, co už se dříve dělalo? 13 Poznal jsem, že moudrost je užitečnější než hloupost, tak jako je světlo užitečnější než temnota. 14 Moudrý má oči ve své hlavě, hlupák však kráčí v temnotě. Poznal jsem však, že stejný úděl postihne všechny. 15 V srdci jsem si řekl: „Stejný úděl postihne hlupáka, tak jako mě. Jakou výhodou je pro mě tedy, že jsem moudřejší?“ V srdci jsem si tedy řekl, že i toto je marnost. 16 Vždyť věčnou památku nebude mít ani moudrý, ani hlupák. Za nějaký čas se na to všechno zapomene. A jak umírá moudrý, tak i hlupák.
17 Začal jsem život nenávidět, protože dílo, které se pod sluncem koná, mi připadá zlé. Všechno je to marnost a honba za větrem. 18 Začal jsem nenávidět i svou vlastní námahu, kterou jsem se pod sluncem namáhal, neboť to zanechám tomu, kdo přijde po mně. 19 A kdo ví, zda bude moudrý anebo hlupák? Bude mít však moc nade vší mou námahou, kterou jsem se já, jsouce moudrý, namáhal pod sluncem. I toto je marnost.
20 Odvrátil jsem se a v srdci si zoufal nad vší tou námahou, kterou jsem se pod sluncem namáhal. 21 Neboť když se někdo s moudrostí, poznáním a dovedností namáhá a potom to předá do vlastnictví tomu, kdo se nenamáhal, i toto je marnost a velké zlo.
22 Vždyť co má člověk ze vší své námahy a ze všeho, za čím se svým srdcem honí a pro co se namáhal pod sluncem? 23 Vždyť všechny jeho dny jsou jen samé trápení a jeho dřina mu přinese jen mrzutost. Ani v noci si jeho srdce nespočine. I toto je marnost.
24 Nic není lepšího, než aby člověk mohl jíst, pít a jeho duše si užila to dobré ze své námahy. Viděl jsem, že i toto je z Boží ruky. 25 Neboť kdo se bez něj nají nebo si může užívat? 26 Neboť člověku, který se mu líbí, dává moudrost a poznání a radost, avšak tomu, kdo hřeší, dává jen těžkou dřinu. Sklízí úrodu a hromadí, aby to odevzdal tomu, kdo se líbí Bohu. I toto je marnost a honba za větrem.