1 Ohlédl jsem se a podíval se na všechen útisk, který se činí pod sluncem: a hle, slzy utlačených, kteří nemají zastánce. Moc mají v rukou utlačovatelé, takže utištěných se nemá kdo zastat. 2 Chválil jsem mrtvé, kteří dávno zemřeli, více než ty živé, kteří jsou ještě naživu. 3 Lépe než ti dva je na tom ten, který dosud nebyl, který neviděl to zlo, které se páchá pod sluncem.
4 Viděl jsem veškerou námahu a veškerou tu snahu dosáhnout úspěchu a to jen proto, že jeden na druhého žárlí. I toto je marnost a honba za větrem. 5 Blázen skládá ruce v klín a užírá se. 6 Lepší jedna hrst naplněná s klidem, než dvě hrsti naplněné dřinou a honbou za větrem.
7 Obrátil jsem se a viděl marnost pod sluncem. 8 Je jeden bez druhého a nemá ani syna ani bratra, jeho námahy není konce, jeho oko se nenasytí bohatstvím: „Pro koho se dřu, že své duši ani nedopřeji si užít toho dobrého?“ I toto je marnost a bídná dřina.
9 Lépe je dvěma než jednomu, neboť mají bohatou odměnu za svou námahu. 10 Upadne-li jeden, jeho druh ho pozvedne, ale běda tomu, který je sám, když upadne, nemá druhého, který by ho pozvedl. 11 Také když dva budou ležet spolu, zahřejí se, ale jak může být teplo tomu, kdo je sám? 12 Jeden jednoho přemůže, dva mu však odolají a trojitý provázek se snadno nepřetrhne.
13 Lepší chudý a moudrý chlapec než starý a hloupý král, který se už neumí nechat poučit. 14 Neboť z vězení jde, aby se ujal vlády, přestože se do jeho království narodil chudý. 15 Pochopil jsem, že vše živé, které je pod sluncem, je při tom druhém, chlapci, který stane na místě toho prvního. 16 Všech lidí, těch, kteří stáli před ním, nebylo konce, ale ani ti, kteří přijdou potom, se z něj radovat nebudou, protože i toto je marnost a honba za větrem.