1 Dobré jméno je lepší než dobrý olej a den smrti je lepší než den narození. 2 Lepší jít do domu smutku než jít do domu hodování, neboť tam skončí všichni lidé. A živý nechť si to vezme k srdci.
3 Zármutek je lepší než smích, neboť smutek ve tváři je pro dobro srdce. 4 Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti. 5 Je lepší naslouchat napomenutí moudrého, než kdyby někdo naslouchal písni hlupáků. 6 Neboť jako praskání trní pod hrncem, takový je smích hlupáka. I to je marnost. 7 Vždyť útlak dělá z moudrého blázna a dar kazí srdce.
8 Je lepší, když něco končí, než když to něco začíná. Být duchem pomalý k hněvu je lepší, než se duchem povyšovat. 9 Nebuď v duchu ukvapený k hněvu, neboť hněv spočívá na hrudi hlupáků. 10 Neříkej: „Čím to je, že dřívější dny byly lepší než tyto?“ Takto se ptát by totiž nebylo moudré.
11 Moudrost je dobrá stejně jako dědictví, je ziskem těm, kteří vidí slunce. 12 Moudrost ti dá svůj stín, peníze ti dají svůj stín, poznání moudrosti však vyniká tím, že je životem těm, kdo ji mají. 13 Viz Boží skutky, neboť kdo může narovnat, co on ohnul? 14 V dobrý den si užívej dobra, ve zlý den však viz, že Bůh ten den dal vedle onoho proto, aby se člověk předem nedobral toho, co bude potom.
15 To vše jsem viděl ve dnech své marnosti. Je spravedlivý, který ve své spravedlnosti hyne, a je přestupník, který je se svým zlem dlouho živ. 16 Nebuď příliš spravedlivý ani nebuď nadmíru moudrý – proč bys měl sám sebe ničit? 17 Nebuď příliš zlý ani nebuď hlupák – proč bys měl zemřít předčasně? 18 Je dobré, abys jedno držel a i druhé nespustil z ruky. Neboť kdo se bojí Boha, unikne tomu všemu.
19 Moudrost dodá moudrému víc síly než deset městských mocnářů. 20 Neboť není na zemi spravedlivého, které by činil dobro a nehřešil. 21 Také si nevšímej všeho, co se povídá, abys neslyšel, jak tě zlehčuje tvůj otrok. 22 Vždyť ty sám dobře víš, že mnohokrát jsi i ty zlehčoval jiné.
23 Toto všechno jsem prozkoumal svou moudrostí. Řekl jsem si, že budu moudrý, ale moudrost se ode mně vzdálila. 24 Všechno je to tak vzdálené a tak nesmírně hluboké. Kdo to může postihnout?
25 Přiklonil jsem své srdce, abych poznal, zkoumal a hledal moudrost a smysl všeho a také, abych poznal zlo a pošetilost, hloupost a ztřeštěnost, 26 a našel jsem něco trpčího než smrt, ženu, jejíž srdce je pastí a sítí a její ruce jako pouta. Ten, kdo se líbí Bohu, jí unikne. Hříšníka však lapí.
27 Pohleď, k čemu jsem dospěl, praví sběratel, když jsem jedno po druhém nalézal smysl věcí. 28 Co hledala má duše, to jsem nenašel. Nalezl jsem jednoho mezi tisíci, ale ženu jsem mezi těmi všemi nenašel. 29 Viz pouze toto: shledal jsem, že Bůh člověka učinil přímým, oni však hledali jen samé výmysly.