Co je vlastně odplata?
Odplata neboli pomsta znamená jednoduše, že někdo udělí druhému stejně podle jeho činů.
Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.
─ Exodus 21,23-25
Mnozí dnes považují toto za tzv. starozákonní věc, čímž myslí, že je to něco, co už není aktuální, je odstraněno nebo změněno a už to neplatí. Podle mně je to ale prostě přirozené pravidlo náhrady škody. Zkuste si představit, kdyby jste si dnes nemohli nárokovat náhradu škody za to, když vám někdo třeba nabourá auto, nebo rozbije okno u bytu či domu? Nemyslím si, že to dnes rozhodně není neaktuální. Máme však nadřízené autority, ke kterým tzv. můžeme volat o spravedlivý soud a náhradu škody v naší při. Stejně tak máme svou pomstu předávat Bohu a nechat jej, aby on sám vykonal spravedlnost. Co kdyby vám někdo nesmírně ublížil, třeba zabil vaše dítě, nebo zneužil dceru? Co by si takový člověk zasloužil? Přát smrt za smrt není spravedlivé? Věřím, že Bůh v této pasáži nastavil jasná měřítka spravedlnosti odplaty, že každý lidský čin nese spravedlivou odplatu. Dobrý čin si zaslouží dobrou odplatu a špatný špatnou odplatu, tedy trest.
Apoštol Pavel říká v listu Římanům 7,12, že „zákon je svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré“, čímž jasně říká, že nemůžeme soudit zákon ani tvrdit, že by byl nějak nespravedlivě tvrdý. Ve starozákonní době pod Mojžíšovým zákonem měl rodinný příslušník právo pomstít smrt svého příbuzného tím, že sám viníka zabil. Říkalo se tomu krevní msta. Dnes je něco takového v naší společnosti nemyslitelné, protože nemáme takovou pravomoc od naších vlád. Kdyby se někdo takto sám mstil, půjde sám do vězení za vraždu. Mojžíšův zákon nebyl pro Izrael pouze duchovním měřítkem, ale i fyzickým měřítkem spravedlnosti. Toto v naší době vykonávají světské soudy.
Mohl bych se každého zeptat, co cítí, když si přečte v novinách či na internetu o nějakém zločinu a později, že daného člověka chytili a odsoudili. Necítí každý sám v sobě zadostiučinění, že byla vykonána spravedlnost? Věřím, že i v dnešní době je toto naprosto potřeba. A přesně to je přece podstata spravedlivé odplaty! Přijde mi, jakoby spousta věřících odlučovali světskou a duchovní spravelnost, jako kdyby to byly dva úplně odlišné světy, v jednom vládne Bůh a ve druhém lidi.