Co na to Ježíš?
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního ‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
─ Matouš 5,38-48(CSP)
Zdá se, jakoby zde Ježíš naprosto negoval, anuloval či zrušil Zákon. Fazizeové jej kolikrát obviňovali, že ruší Zákon. Vícekrát jej za to chtěli zatknout. Ježíš sám ale řekl a to jen chvilku před tímto prohlášením, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit. (viz. Mt 5,17) Takže jak to máme chápat, když ne tak, že by tím chtěl zrušit Zákon? Věřím, že to je prostě to, co je podstatou celého Ježíšova učení o milosrdenství, lásce, odpouštění a projevu soucitu. Ježíš jako Zachránce světa přišel zemřít za naše hříchy a zemřel i za ty největší lotry a ničemy. Zemřel i za naše nepřátele, nebo ty, které bychom mohli právem nenávidět. Ježíš nás však učí, že je máme naopak milovat, a to proto, že On je tak moc miloval, že za ně zemřel (viz. Jan 3,16).
My jako služebníci Nové smlouvy, následovníci Ježíše, máme pokračovat v tom, co On zde na zemi započal a to je služba záchrany a proto si nesmíme pouštět k tělu osobní mstu. Abychom byli schopni sloužit i svým nepřátelům, aby byli zachráněni. Ježíš tím nepopřel naše potenciální regulérní právo na spravedlivou odplatu a zadostiučinění. Ježíš neřekl, že něco takového cítit, je špatné. Musíme se však držet v postoji Božího služebníka, toho, kdo jedná Božím jménem, ne svým vlastním. Máme dokonce začít své nepřátele milovat, tak jak je miluje On a vydal sám sebe za ně, a mstu přenechat Jemu. On bude jednou soudit všechny lidi podle jejich skutků. Což je právě ta odplata.
V Lukáši 4,18 Ježíš mluví v Nazaretu v synagoze a říká, co je jeho posláním zde na zemi, uzdravovat, vysvobozovat zajaté, otevírat oči slepým, kázat evangelium a VYHLÁSIT PÁNŮV ROK PŘÍZNĚ, neboli Pánův vítaný rok. Ježíš sám dokonce na jednom místě napomenul své učedníky za to, že ho chtěli mstít za to, že ho jedna samařská vesnice odmítla. Ježíš přišel na zem vyhlásit Bohu milý rok, který dává lidem prostor k pokání. Pro lidstvo jako takové to trvá už 2000 let, ale tento rok Boží přízně pro každého jednotlivce trvá pouze po dobu jeho života (viz. Žd 9,27)
V Matouší 18,22 Ježíš vypráví podobenství o králi a jeho dlužníku a Ježíšovou pointou je, že máme ze srdce odpouštět i my, jestliže nám bylo odpuštěno. To však není popřením spravedlivého nároku v otázce toho, když nám někdo dluží. Vždy bychom se na to měli ale dívat z Boží perspektivy. Ježíš chce, abychom byli dobří, jako je Otec dobrý, když dává svůj déšť (to znamená požehnání, dobro) jak na spravedlivé tak nespravedlivé.